Omítky a omítky pro konečnou úpravu vnitřních stěn - typy a pravidla aplikace

• Druhy vnitřních omítek
• Pravidla pro nanášení vnitřních omítek
• Druhy omítek
• Pravidla nanášení omítek

Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!

Existuje několik způsobů, jak dokončit stěny v místnostech, ale omítnutí jejich povrchu a vyrovnání nerovností je stále nejoblíbenější a zároveň nejekonomičtější.

Druhy vnitřních omítek

Vnitřní omítky jsou m alty, které při nanášení na stěnu nebo strop tvoří dosti silnou vrstvu, v průměru 2-3 cm. Prodávají se v pytlích po 25 nebo 30 kg. Pro použití v rodinných domech je určeno několik druhů tradičních omítek a vysoce specializovaných výrobků, jako jsou akustické, strukturální a sanační omítky, které v tomto článku vynecháme.Mezi ty, které lze považovat za běžné, patří:

• Sádrové omítky - levné a snadno aplikovatelné. Nanáší se pouze jedna vrstva, jejíž tloušťka obvykle nepřesahuje 2 cm. Jejich povrch je po stěrkování hladší než povrch cemento-vápenné omítky. Sádrové omítky mají velmi dobrou paropropustnost. Mohou absorbovat vlhkost z prostředí a vrátit ji, když uvnitř vyschne. Vytvářejí tak doma příjemné a zdravé mikroklima. Jsou považovány za "teplejší" než cemento-vápenné omítky. Jejich součinitel tepelné vodivosti λ je nižší - až 0,28 W/(mK), v případě cemento-vápenných až 0,45 W/(m^{K). Je známo, že čím nižší, tím lepší. Bohužel mají i nevýhody. Nejsou vhodné do mokrých a vlhkých místností, korodují nechráněnou ocel a co je nejhorší, snadno se promáčknou nebo poškrábou. Nápravou jsou speciální sádrové omítky se zvýšenou tvrdostí, dražší než obyčejné.}
• Sádrovo-vápenné omítky - obsahují přes 5 % vápna. Tato přísada jim poskytuje o něco lepší odolnost proti vlhkosti než sádrové omítky, prodlužuje dobu tuhnutí a zlepšuje zpracovatelnost. Takové omítky také poskytují velmi hladký povrch.
• Cemento-vápenné omítky - skládají se z cementu, písku, vody a vápna. Pokládají se na všechny druhy minerálních podkladů v místnostech jakéhokoli účelu, protože vlhkost pro ně není nebezpečná. Tloušťka položené cemento-vápenné omítky je 2-3 cm. Je odolný proti poškození. Lze jej pokládat ve dvou vrstvách (přelak a překrytí), ale existují i jednovrstvé verze.
• Cementové omítky - ve vnitřních aplikacích se obvykle používají k vytvoření škrábaného nátěru na cementovo-vápenné omítky. Zlepšují přilnavost a sjednocují podklad.
• Rychle tuhnoucí cementovo-vápenné omítky - jak název napovídá, mohou urychlit dokončovací práce. Jejich stěrkování je možné zhruba po dvou hodinách, zatímco u běžných omítek je třeba počkat až několik hodin a zde nezáleží na tloušťce vrstvy, teplotě a savosti podkladu.
• Lehké omítky - sádrové nebo cementovo-vápenné - obsahují více plniv, takže mají nižší objemovou hmotnost. V důsledku toho jsou mnohem účinnější než běžné. Stejnou částí připravené hmoty omítněte větší plochu.
• Hladké omítky - sádrové, vápenné nebo cementovo-vápenné. Jsou to jemnozrnné ekvivalenty běžných omítek. Obsahují malou frakci kameniva, takže po položení dávají hladší povrch, i když ne tolik jako dokončovací nátěry.
• Vápenné omítky - obsahují i minerální kamenivo, příměsi a případně barviva. Vyznačují se dlouhou dobou tuhnutí a díky tomu jsou mimo jiné méně náchylné k praskání v důsledku vysokého počátečního smrštění a lze je dlouhodobě opracovávat. Mají nízkou pevnost, a proto jsou ideální pro aplikaci na jiné, staré omítky. Platí pravidlo, že druhou náplast lze na omítku nanést pouze v případě, že je slabší než ta první.Jsou paropropustné a zajišťují tak dobré mikroklima v místnostech. Jsou také proti plísním. Mají však nízkou odolnost proti poškození. Kromě ručních vápenných omítek existují i strojní omítky.

Za zmínku stojí, že omítky mohou kombinovat různé vlastnosti. Najdeme zde například lehké a zároveň rychlovazné omítky.

Pravidla pro nanášení vnitřních omítek

Stěny a stropy musí být suché, zbavené prachu, zaschlých zbytků m alty a očištěné od mastných skvrn. Savé podklady musí být opatřeny základním nátěrem, aby z čerstvě nanesené hmoty nenasával vlhkost a tím byla křehčí a méně odolná.

K vyplnění případných dutin ve zdi je nutné minimálně tři dny před aplikací omítky použít omítkovou m altu nebo speciální spárovací hmotu.

Spoje beton-stěna nebo spoje stěn ze dvou materiálů musí být chráněny sklolaminátovou síťovinou s oky 8 mm. Vyplatí se pokrýt celou plochu stropů hustým žebrovým stropem a celou plochu stěn komína.

Omítkovou m altu je nutné opatrně zředit vodou a přidat v souladu s poměrem uvedeným na obalu omítky. Pamatujte, že sypká m alta se přidává do vody, ne naopak.

Nejprve se omítnou stropy, pak stěny. Sádrové omítky se nejsnáze nanášejí, a proto jsou mezi dodavateli oblíbeny. Před zahájením prací je však nutné všechny kovové prvky na povrchu stěn chránit proti korozi. Sádra urychluje rezivění. Proti tomu ochrání například jediná malba olejovou barvou.

Hmota se rozetře stěrkou a zpočátku se vyrovná tzv. H záplatou, vedenou šikmo k rovině. Drobné nerovnosti se upraví trapézovým hladítkem. Po cca 1,5 hodině, kdy omítka začne tuhnout (což poznáte podle toho, že zmatněla), se jemně pokropí vodou a odkalí, tedy uhladí houbovým hladítkem. Pokud byste začali hubnout dříve, výsledkem by byly bublinky na povrchu omítky.Vnější rohy stěn jsou zajištěny speciálními rohovými profily z pozinkované oceli, plastu nebo hliníku. Před omítkou se fixují. Podobně jako u sádrových omítek (také v jedné vrstvě) se aplikují vápenné omítky. V tomto případě není potřeba chránit ocelové prvky proti korozi.

Cementové a vápeno-cementové omítky se obvykle nanášejí ve dvou vrstvách, z nichž první je tzv. škrabací nátěr. Je to vytvořit spojovací vrstvu pro další vrstvu, která se nazývá roztrhání. Třetí vrstvou bude omítka, pokud zjistíte, že vám vadí drsnost povrchu. Po nanesení nátěru se omítka zmatní, tedy uhladí hladítkem. Cemento-vápenné omítky lze stěrkou ostře - pak je jejich povrch drsný - nebo hladký. Při pokládce omítky, dekorativní omítky nebo keramických obkladů na cementovo-vápennou omítku stačí ostré stěrkování. Hladce třená omítka je tak rovnoměrná, že ji lze přelepit tapetou nebo natřít.Rozhodně však neexistuje povrch hladký jako omítka.

Na velkých stěnách jsou každých 1,5-2 m upevněny nerezové nebo dřevěné vodicí lišty, které je nutné odstranit dříve, než m alta ztuhne a zaplní se po nich prázdná místa. Aby písková textura zmizela, lze povrch dodatečně vyhladit tak, že jej překryjeme pouze "mastným" vápnem a opatrně rozetřeme houbovým hladítkem.

Po položení omítky musí ztuhnout a uschnout.

• Cementové a vápeno-cementové omítky schnou 7 až 14 dní na každý 1 cm jejich tloušťky.
• Sádrové omítky - schnou od 7 do 14 dnů, podle toho, jak silná je jejich vrstva.

Jiné mohou mít různé doby sušení. Ne vždy je to na jejich obalu uvedeno. Vždy se však můžete obrátit na výrobce nebo distributora a takové informace získat. Zatímco omítka schne, ujistěte se, že stěny nejsou vystaveny přílišnému slunečnímu záření.

Omítka je lepší nesušit uměle, protože pak může zrychlené tuhnutí způsobit náhlé smrštění, v důsledku čehož omítka popraská. Místnost by měla být mírně větraná.

Druhy omítek

Omítka se nanáší v tenké vrstvě 1-2 mm. Jde pouze o vytvoření rovnoměrného, hrubého bezzrnného základu pro barvu. Tato minimální tloušťka však znamená, že podklad pro omítku musí být relativně rovný, protože touto metodou nelze zamaskovat dutiny větší než 3 mm. Omítku můžete aplikovat na jakýkoli minerální podklad včetně betonu. Lze ji pokládat na cementovou, cementovo-vápennou, sádrovou a vápennou omítku - za předpokladu, že má poměrně rovný povrch. Nedoporučuje se dávat omítku přímo na zeď, ať je její povrch jakkoli hladký.

Gładzie se také doporučují pro finální úpravu sádrokartonových, g-w, c-w obkladů - jak připevněných na nosný rošt, tak i lepených na stěny. Existují různé omítky s různými vlastnostmi:

• Sádrová úprava - vyrobena z jemně mleté přírodní nebo syntetické sádry. Přírodní jsou bělejší a déle vážou, syntetické jsou zase odolnější vůči mechanickému poškození. Tradiční omítky jsou suché směsi balené v pytlích. Proto je třeba je před aplikací zředit vodou. Dva kilogramy sádrové omítky stačí na dokončení 1 m^{2 stěny s vrstvou 2 mm. Jsou paropropustné. Mohou být aplikovány ručně nebo strojově. Sádrové vrchní nátěry je lepší nepokládat v místnostech s výrazně zvýšenou vlhkostí, tedy v prádelnách a sušárnách. Díky své nasákavosti se mohou odlepit od podkladu a prasknout. Sádra také koroduje ocel, proto je třeba ocelové součásti buď chránit proti rezivění, nebo je izolovat od omítky. Obvykle je třeba položenou omítku ještě zbrousit a pak je velké množství prachu, které se při tomto procesu vytváří, problematické. Proto se objevily tzv. bezprašné omítky, za mokra stěrkové.Aby se však obešly bez jejich broušení, musí být uspořádány extrémně přesně. Odborníci tvrdí, že stejného efektu při zachování tak dalekosáhlé přesnosti lze dosáhnout i pomocí obyčejné sádrové omítky. Bezprašné omítky tuhnou pomaleji než běžné omítky, takže je více času na broušení povrchu. Bonusem navíc je možnost vynechat základní nátěr stěn před malováním, což je v případě běžných omítek ostudná chyba.}
• Bílé omítkové nátěry - vyrobené z alabastrové sádry, díky které mají výjimečně bílou barvu. Při malování se používá méně bílé nebo světlé barvy.
• Cementové a cementovo-vápenné omítky - nezískáte díky nim tak hladký a bílý povrch jako po použití sádrové omítky. Jejich velkou výhodou je vysoká mechanická pevnost. Cementové a cementovo-vápenné omítky lze na rozdíl od sádrových omítek použít i v místnostech s vlhkostí nad 70 %.Jsou paropropustné. Mohou být aplikovány ručně nebo strojově. Jejich tloušťka po aplikaci je cca 1-2 mm. Povrchy upravené cementovou omítkou se po zaschnutí nebrousí, takže se na domě nebude prášit.
• Bílé cementové omítky - jedná se o "bělejší" variantu cementových omítek. Světlejší odstín je způsoben bílým cementem.
• Renovační vápeno-cementové omítky - jsou vyráběny speciálně pro investory dokončující staré omítky. Obsahují vlákna, která zabraňují vzniku škrábanců a prasklin.
• Polymerové omítky - jsou výrobky připravené k použití - není nutné je míchat s vodou. Přídavek akrylových pryskyřic zvyšuje jejich pružnost, díky čemuž je mnohem méně pravděpodobné, že nanesená omítka popraská než běžná. Proto se vyplatí jej použít na podklady považované za obtížné - sádrokartonový obklad nebo omítka na vytápěném povrchu. Navíc je odolnější proti vlhkosti, poškrábání nebo promáčknutí. Jeho tloušťka po aplikaci je cca 1-2 mm.
• Vápenné omítky - umožňují získat velmi hladký povrch. Snadno se s nimi pracuje a mají dobrou přilnavost k podkladu. Je povoleno je používat v místnostech s vysokou vlhkostí. Měly by být vyhlazeny za mokra, bez broušení, ale broušení je přijatelné. Takové omítky se nedoporučují pokládat na sádrové podklady. Jednou z jejich výhod je větší odolnost proti prorůstání plísní než v případě jiných omítek. Mohou být aplikovány ručně nebo strojově. Jsou paropropustné a mají bílou barvu. Umožňují získat vrstvu o tloušťce nepřesahující 5 mm.

Pravidla nanášení omítek

Před aplikací omítky je nutné podklad napenetrovat. Když je savý, tj. voda do něj rychle proniká (což lze snadno zkontrolovat), používá se vyrovnávací prostředek nasákavost. Při nízké nasákavosti nebo nasákavosti podkladu je nutné jej natřít spojovacím základním nátěrem s přídavkem jemného kameniva, zajišťujícího drsnost a tím lepší přilnavost.Musíte také vyčistit stěny a stropy od prachu.

Umístění lze naplánovat, když teplota vzduchu v místnosti neklesne pod 5^{oC. Nejprve je třeba smíchat s vodou, pokud samozřejmě nepoužíváte omítku připravenou k aplikaci. Suchá směs se nalije do čistého kbelíku již naplněného čistou studenou vodou. K promíchání hmoty použijte vrtačku se speciálním míchadlem na sádru (se zaoblenými rukojeťmi). Uprostřed mixování si musíte udělat pár minut pauzu. Hotovou hmotu již nelze navlhčit. Rovněž je nepřípustné připravovat novou porci v kbelíku se sušenými zbytky předchozí.}

Začnete v rozích. Hmota se zde nanáší hladítkem a následně se uhlazuje úhlovým hladítkem. Za druhé, omítka se položí na strop a poté na stěny. Další vrstvy nanášejte podle pravidla „mokré do mokrého“. Každý následující musí být tenčí než ten předchozí a rozmazaný ve směru na něj kolmém.

Když omítka zaschne, nejlépe do druhého dne, lze ji obrousit hladítkem s brusnou síťkou nebo elektrickou bruskou na stěny (tzv. žirafa). Cementové omítky nebo ty, které byly dostatečně pečlivě vyrovnány, nejsou broušeny.

Tloušťka omítky by neměla přesáhnout 3 mm, i když existují i takové, které lze pokládat s vrstvou až 5 mm. Po obroušení a očištění stěny se povrch napenetruje a následně domaluje.

Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!