Nejčastější chyby v kanalizaci - velmi pomalé odvádění splašků, bublání v potrubí, nepříjemný zápach ze sifonů nebo nakonec zpětný tok nečistot v nejníže položených sanitárních zařízeních jsou důsledkem chybné kanalizace . Jak se jim vyhnout? Zkontrolovali jsme, přečtěte si našeho průvodce!

Obsah

  1. Špatně připojené kanalizační potrubí
  2. Žádné pasti v kanalizačním systému
  3. Špatné průměry kanalizačních trubek
  4. Špatné připojení kanalizačního potrubí
  5. Nedostatečné sklony, příliš ostré úhly v kanalizačních trubkách

Aby se předešlo problémům, je třeba se při stavbě kanalizace uplatnit - proveďte v souladu s projektem, ve kterém budou uvedeny průměry kanalizačních trubek, jejich délka, průběh a sklony a také typ použitých materiálů a práci svěřte zkušenému montážníkovi.

Špatně připojené kanalizační potrubí

Způsob přiblížení - jejich požadovaný sklon a délka - úzce souvisí s uspořádáním sanitárních potřeb v koupelně a kuchyni. Nutnost dodržet zásady jejich pokládky stanovené v normách v mnoha případech investorům znesnadňuje nebo dokonce znemožňuje zařídit sanitární místnosti podle očekávání. Když stojí před volbou: efektivní kanalizační systém nebo vysněné sanitární zařízení, často volí to druhé. V důsledku toho mohou očekávat bublání v potrubí, špatné odvádění odpadních vod a nepříjemný zápach v interiérech v důsledku odsávání vody z lapačů.

Kanalizace funguje nejlépe, když jsou délky potrubí spojujících sanitární zařízení se stoupačkami co nejkratší. Nejprve je třeba naplánovat umístění záchodové mísy. Neměla by stát (nebo viset) dále než 1 m od svislice (maximálně 2,5 m – měřeno svisle od svislice k sifonu). Pokud musí být přiblížení delší, mělo by být dodatečně větráno. Záchodová mísa je nejlepší, aby nebyla připojena ke společnému přístupu s jinými sanitárními potřebami. Jedno přiblížení by nemělo být delší než 3 m.

Pokud chceme toto pravidlo porušit, měla by být na vstupu instalována přídavná ventilace a přístup (tvarovka s klapkou umožňující přístup dovnitř potrubí, např. pro odstranění ucpání). V opačném případě může při použití sanitárních zařízení blíže ke stoupačce dojít k odsátí vody ze sifonu sanitárního náčiní umístěného na konci nájezdu. V přístupech o něco delších než 3 m stačí nainstalovat sifon se vzduchovým ventilem nebo samotným vzduchovým ventilem na konci.

Při plánování uspořádání koupelnového vybavení se vyplatí dbát na to, aby ty, jejichž sifony musí být blízko podlahy nebo v podlaze (sprchový vanička, vana), byly umístěny co nejblíže svislici.

Kabely by měly být pokládány se sklonem minimálně 2%. Pokud má délka přiblížení překročit hodnoty specifikované v normě, měl by se jeho průměr zvětšit:

  • o jeden rozměr od konstrukčního rozměru (například od 40 do 50 mm), když má průměr menší než 70 mm a délku větší než 3 m;
  • od 70 do 100 mm, pokud je delší než 5 m.

Totéž je nutné provést u přístupů, kde je výškový rozdíl mezi konci 1-3 m. Kabely by měly být ke stavebním přepážkám připevněny pomocí držáků pohlcujících hluk s profilovanými pryžovými vložkami.

Žádné pasti v kanalizačním systému

Každé sanitární zařízení napojené na kanalizaci musí mít samostatný sifon.Instaluje se mezi drenážní otvor sanitárního náčiní a připojovací potrubí kanalizace. V sifonu, což je jakási zátka oddělující instalaci od sanitárního zařízení, musí být vždy voda. Pokud některý z hygienických potřeb nemá sifon, uvolňuje se nepříjemný zápach fekálií do místností (koupelna, kuchyně, prádelna atd.)

Problémy mohou nastat také při instalaci sifonu, ale v důsledku nesprávného návrhu a/nebo instalace, kdy velké množství odpadních vod protéká sousedními přístupy a stoupačkou, se vytvoří podtlak v potrubí, vysává z něj vodu. Dokud nebude sanitární náčiní znovu použito, během kterého se sifon naplní vodou, instalace zůstane otevřená a my budeme vystaveni pachům, které z ní vycházejí.

Dřezy, umyvadla, bidety, pisoáry, vany, sprchové vaničky, pračky a myčky nádobí lze propojit do společného přístupu. Při překročení požadované délky je nutné ji odvětrat nebo zvětšit její průměr

Nasávání vody ze sifonů umyvadel, van nebo sprchových vaniček probíhá např. při napojení jejich náběhů na stoupačku pod náběhem ze záchodové mísy umístěné na stejném patře. Při správně provedené instalaci by měl být přístup k záchodové míse jako největší vždy zařazen pod přístupy od ostatních sanitárních potřeb. U sifonů pro sprchové vaničky, zejména v poslední době módních velmi plochých nebo tvarovaných pouze spádem v podlaze koupelny, je velmi důležitá jejich průchodnost. Pohybuje se přibližně od 30 do přes 70 l/min. Mělo by být přizpůsobeno účinnosti baterie instalované v kabině, aby během koupele mohla voda dostatečně rychle odtékat do kanalizace a nezatopila koupelnu.

Sifony s větší kapacitou je vhodné volit především do kabin se sprchovými panely, protože proud splašků (vody), který je potřeba vypustit, je pak dokonce dvakrát větší než při použití baterie.

Špatné průměry kanalizačních trubek

Instalace kanalizace funguje samospádem. Odpadní vody odtékají vlastní vahou ze sociálních zařízení přes přístupy (úseky spojující sanitární náčiní se stoupačkami) do stokových stoupaček a odtud do vodorovných odpadních potrubí. Pouze ve výjimečných případech (když není možné postavit gravitační zařízení) se od tohoto principu upouští, ale pak jsou zapotřebí mechanická zařízení s elektrickým pohonem, která drtí a čerpají odpadní vodu ve zvoleném směru. Aby byly splašky účinně odváděny pouze samospádem, musí být průměry potrubí vhodně zvoleny pro očekávané množství a typ vypouštěných škodlivin. Pokud je průměr potrubí příliš malý, instalace nebude schopna rychle a efektivně sbírat proud odpadní vody. Průměr potrubí v kanalizačním systému se zvětšuje, jak se vzdalujete od sanitárního náčiní a je k němu připojeno více sanitárních zařízení.Nejmenší průměr je pro instalační sekce napojené přímo na sifon umyvadla, bidetu nebo pisoáru (40 mm).

Přístupy od vany, umyvadla a sprchové vaničky musí být o něco větší (50 mm). Tyto průměry byly stanoveny experimentálně podle zásady, že potrubí spojující sanitární zařízení se stoupačkou nemůže být menší než výstup z tohoto zařízení. Pokud má přístup přijímat odpad z více než jednoho sanitárního náčiní, jeho průměr musí být alespoň průměr největšího z vývodů. Společný odtok z umyvadla a vany nemůže být menší než 50 mm, i když u umyvadla stačí náběh 40 milimetrů. Dřezy, umyvadla, bidety, pisoáry, vany, sprchové vaničky, pračky a myčky nádobí lze propojit do společného přístupu. Záchodová mísa by měla mít vždy samostatnou.

Při určování průměru stoupaček, na které se napojují výtoky z jednotlivých náčiní nebo skupin sanitárního náčiní, platí obdobné pravidlo jako v případě nájezdů - jejich průměr musí být minimálně tak velký, jako je největší průměr náčiní. přístup.To například znamená, že stoupačka, ke které je připojena záchodová mísa, nesmí mít průměr menší než 100 mm.

Průměry potrubí
Typické průměry vstupů, výstupů a stoupaček
Sekce kanalizacePrůměr [mm], ([m])

Přístup k dřezu nebo bidetu

40 (0,04)
Přístup k dřezu nebo vaně50 (0,05)

Přístup pro více jednotek nebo stoupačka nebo odtok bez záchodové mísy

70 (0,07)
Přístup k míse WC, stoupačka nebo odtok100 (0,1)

Špatné připojení kanalizačního potrubí

Mohou způsobit netěsnosti systému. Proto by měly být jeho prvky spojeny velmi pečlivě, zejména proto, že po dokončení místností (stěny, podlahy) není k většině přípojek volný přístup. Vnitřní vodovodní systémy jsou většinou systémy z polyvinylchloridu (PVC), vysokohustotního polyetylenu (HDPE) nebo polypropylenu (PP) a jejich variace, například přidáním minerálních materiálů pro zvýšení hmotnosti potrubí, což zlepšuje jejich akustické vlastnosti.

Tyto plasty jsou odolné proti korozi, lehké a mají nízký koeficient drsnosti, takže odpor proudění v potrubí je nízký. Pro stavbu instalace je nejlepší použít trubky a tvarovky od jednoho výrobce systému. Jen tak můžete mít jeho záruku na systém, ale co je důležitější, je důležitější mít jistotu, že všechny prvky, jako je tloušťka stěny, typ materiálu, hloubka hrdla, typ těsnění atd. do sebe zapadnou.

Spojované části potrubí musí být řezány v rovině kolmé k ose potrubí (v pravém úhlu k ose potrubí).Změřený kus trubky (nátrubek není započítán do její délky, protože se jedná o spojovací prvek) se ručně nařeže pilou na dřevo v tzv. pokosové krabici (používá se u truhlářů k řezání dřevěných lišt pod zvoleným úhlem) . Pokud má trubka průměr do 50 mm, můžete použít i kruhovou řezačku s řezným kolečkem na plastové trubky, pokud je větší - kruhovou řezačku se středícími kameny a speciální řezací nůž. Řezání pomocí takových zařízení zaručuje získání hran trubky dokonale kolmé k její ose.

Kanalizační potrubí lze řezat pouze z holé strany, nikdy ne ze strany hrdla. Po oříznutí musí být hrana pečlivě zbroušena a zkosena pod úhlem 15o, aby ostré zbytky nepoškodily těsnění a následně nevedly k netěsnostem v kanalizaci. Počet tvarovek (kolena, ohyby, T-kusy) by měl být co nejmenší, protože čím méně spojů, tím menší je riziko, že některý z nich bude netěsný.Je třeba se vyvarovat použití ohebných trubek (snadno používaných např. pro připojení záchodové mísy nebo vytváření oblouků), protože zvyšují odpor proudění, hromadí nečistoty a nejsou odolné proti poškození hlodavci. Nejčastěji se používají hrdlové spoje, které spočívají v zasunutí holého konce jedné trubky do hrdla druhé. Spojení bývá utěsněno pryžovým těsněním (tzv. břitovým těsněním) prodávaným společně s trubkou nebo tvarovkou. Před provedením spoje je dobré navlhčit třecí plochy na holém konci trubky lubrikantem nebo prostředkem na mytí nádobí.

Nezasouvejte konec trubky na konec hloubky hrdla, ponechte 5-10 mm volného prostoru. Díky tomu bude možné přirozeně kompenzovat protažení způsobené zvýšením teploty odpadních vod proudících dovnitř. Hrdlo musí mít správnou délku, aby z něj smršťující se trubka nevyklouzla. Na těžko přístupných místech můžete místo obvyklého kalíšku použít ten se zmenšeným vnějším průměrem (Euro-hrnek).HDPE trubky a tvarovky se nejčastěji spojují svařováním na tupo, které spočívá v zahřátí na příslušnou teplotu a následném dotyku stejně seříznutých konců dvou prvků instalace. Na těžko přístupných místech lze použít elektrospojky, tedy kroužky se zapuštěným odporovým drátem. Po vložení konců trubek do prstence se drát připojí ke zdroji energie. Zahřeje materiál a objímka se spojí s trubkami.

Nedostatečné sklony, příliš ostré úhly v kanalizačních trubkách

Častou chybou je neudržování vodorovných částí potrubí dostatečně nakloněných. Nedostatečné spády nebo - v krajním případě - jejich absence brání gravitačnímu proudění splašků v potrubí. Na vnitřních stěnách potrubí se začnou ukládat hrubé mechanické nečistoty (fekálie, tuky, vlasy, písek atd.). Postupem času se na ně nachytají další, ještě jemnější nečistoty a způsobí ucpání, které zmenšuje průsvit potrubí, dokud se průtok úplně nezastaví.

Aby bylo zajištěno, že se splašky budou v potrubí pohybovat pod vlivem své vlastní hmotnosti (gravitace), horizontální potrubí by mělo být položeno se sklonem ve směru toku odpadních vod - ne méně než 2, ale také ne více než 15 %. Pokud je svah příliš strmý, proudění by bylo příliš rychlé, což by mohlo způsobit nadměrný hluk. Přístupy by měly být připojeny ke stoupačkám pod úhlem přesahujícím 45oa směr vodorovných kanálů by se měl měnit jemně, tj. pod úhlem menším než 90oW ano průtokový odpor je nižší. V případě potřeby se také snadněji čistí pomocí hydraulické spirály. Instalace musí být připevněna ke stavebním příčkám, ale tak, aby bylo možné kompenzovat prodloužení způsobená zvýšením teploty. V opačném případě dojde k deformaci potrubí, což může vést např. k netěsnosti spojů nebo mechanickému poškození částí instalace.

V místě, kde procházejí stropy, by měly být vertikální kanály pevně upevněny a mezi stropy by měly být připevněny ke stěnám pomocí příchytek umístěných přibližně 1 m od sebe.Svorka nesmí přiléhat k potrubí příliš těsně, aby se v něm mohla volně pohybovat. Když to na převzetí nástavců nestačí, je třeba nainstalovat kompenzátory, tedy speciálně navržené armatury. Drenážní potrubí, tedy vodorovné části kanalizačního systému, které shromažďují odpadní vody ze stoupaček a odvádějí je do kanalizace, by měly být izolovány, například rohožemi z minerální vlny nebo pěnovým obložením.

Tato část instalace je obvykle vedena nad hlavou podél stěn suterénu, v podlahových kanálech nebo v zemi pod podlahou suterénu nebo přízemí, takže je vystavena velkým teplotním změnám nepříznivým jak pro samotné potrubí, tak pro odpadní vodu proudí v nich. Izolace nejen ochrání před nízkými teplotami, ale také pomůže snížit hlučnost odpadních vod proudících v potrubí.

Kapky
Doporučené sklony pro odpadní potrubí a kanalizační přípojky
Průměr kabelu [mm]Minimální pokles [%]Maximální pokles [%]
≤110215
1601,515

Kategorie:

Rekonstrukce