Vyvlastněný vlastník ztrácí svá práva k nemovitosti. Ale může se to pokusit získat zpět. Kdy mohu očekávat vrácení vyvlastněného majetku? Vždy se to vyplatí?

Vrácení vyvlastněných nemovitostí - pokud je to možné

Podle čl. 136 sekund 1 a umění. 137 zákona o správě nemovitostí může předchozí vlastník nebo jeho dědic požádat o navrácení vyvlastněné nemovitosti ve dvou případech:

  • když má být vyvlastněný majetek použit k jinému účelu, než je uvedeno v rozhodnutí o vyvlastnění;
  • když je vyvlastňovaný majetek považován za nadbytečný pro účel uvedený v rozhodnutí o vyvlastnění.

Z toho vyplývá, že zásadní význam má cíl uvedený v rozhodnutí o vyvlastnění. Pokud je to přesně uvedeno (např. stavba státní silnice), nebude problém s určením, zda bylo cíle dosaženo či nikoli.

Často se však, zejména u starších zákonů, stává, že rozhodnutí neurčuje účel nebo jej definuje velmi obecně, např.: výstavba sídliště - bez uvedení, zda má být pozemek využíván na budovy, komunikace, technickou infrastrukturu, případně rekreační plochy pro obyvatele. Taková situace velmi ztěžuje správní řízení, protože dokud není přesně určen účel vyvlastnění, není možné vydat rozhodnutí o navrácení nemovitosti.

Nejlepším důkazním prostředkem jsou spisy případu, který skončil vydáním rozhodnutí o vyvlastnění, ale lze použít cokoli, co je zákonné, např. výpovědi svědků, kteří se na rozhodnutí podíleli nebo zastupovali strany sporu. jednání.

Vrácení vyvlastněného majetku – když je majetek považován za nadbytečný

Pokud je nemovitost považována za nepotřebnou pro účel uvedený v rozhodnutí o vyvlastnění, čl. 137 sekund 1 zákona o správě nemovitostí. Podle něj k tomu dochází, když:

  • navzdory uplynutí 7 let ode dne, kdy rozhodnutí o vyvlastnění nabylo právní moci, nebyly zahájeny žádné práce související s realizací tohoto cíle nebo
  • i přes uplynutí 10 let ode dne právní moci rozhodnutí o vyvlastnění se tohoto cíle nepodařilo dosáhnout (POZNÁMKA! Na základě nálezu Ústavního soudu ze dne 13. března 2014 toto ustanovení pozbylo platnosti závazné v rozsahu, v jakém se za nadbytečný majetek považuje majetek vyvlastněný před 27. květnem 1990, u kterého bylo dosaženo účelu uvedeného v rozhodnutí o vyvlastnění před podáním žádosti o vrácení, nejpozději však do 22. září 2004).

Předpoklad uvedený v prvním bodě nastává, když je nemovitost ponechána beze změny, tedy ve stavu, v jakém byla v době vyvlastnění - bez zahájení prací souvisejících se stavebními pracemi ve smyslu ust. stavebního zákona, tj.: zahájení realizace (alespoň zčásti) hlavní investice, dále realizace (byť jen částečné) infrastruktury této investice a instalace zařízení, bez kterých by se investice podléhající vyvlastnění nemohla naplnit. plánované funkce.

Sluší se vědět, že v řízení o navrácení nemovitosti není podstatné, z jakého důvodu nebyla investice realizována, a pokud realizace účelu vyvlastnění souvisela s nějakými stavebními pracemi, se nebere v úvahu, zda byly provedeny na základě stavebního povolení.

V judikatuře správních soudů se vycházelo z toho, že lhůty pro vrácení nepotřebných nemovitostí by neměly souviset s vyvlastněním provedeným před nabytím účinnosti předpisů upravujících tyto termíny, tj. 7- roční období od 1. ledna 1998.a 10 let od 22. září 2004. To znamená, že pokud rozhodnutí o vyvlastnění nabylo právní moci, např. 3. ledna 2000, platí pro něj lhůta 7 let, nikoli lhůta 10 let.

Když vyvlastněný majitel souhlasil s prodejem nemovitosti

Vrácení nemovitých věcí, které se staly nadbytečnými, lze požadovat nejen v případě, kdy k vyvlastnění došlo rozhodnutím, ale také v případě, kdy k němu došlo na základě smlouvy o koupi nemovitosti před vlastním vyvlastňovacím řízením podle zvláštní postup stanovený v čl. . 6 zákona ze dne 12. března 1958 o zásadách a způsobu vyvlastnění nemovitostí (zákon o vyvlastnění) nebo v jeho průběhu. Ústavní soud svým nálezem ze dne 12. 12. 2017 uznal předmětné ustanovení - v rozsahu, v němž vylučuje právo domáhat se předchozího vlastníka nebo jeho dědice navrácení nemovitostí nabytých Státní pokladnou nebo územním samosprávným celkem. dohodou, kdy se nemovitost stala veřejně nepotřebnou odůvodňující její nabytí - v rozporu s 21 odst. 1 písm.2 ve spojení s Čl. 31 sec. 3 a čl. 64 sekund 1 a 2 Ústavy Polské republiky.

Do kdy můžete žádat o navrácení vyvlastněných nemovitostí

Vyvlastněný majetek se ze zákona nikdy nevrací. Vždy je nutná přihláška bývalého majitele nebo jeho dědice.

Vyvlastnění majetku pro stavbu silnice: kdy k němu může dojít>

Osoby oprávněné žádat o vrácení peněz musí samy dohlížet na uplynutí výše uvedených lhůt (uvedených v § 137 odst. 1 zákona o správě nemovitostí), a když k tomu dojde, podat žádost starostovi příslušný pro umístění nemovitosti. Nedojde-li k podání žádosti, lze nemovitost využít k jinému účelu, než je uvedeno v rozhodnutí o jejím vyvlastnění. Právo na vrácení přebytečné nemovitosti zaniká, pokud ode dne právní moci rozhodnutí o vyvlastnění uplynulo 20 let a oprávněná osoba v této lhůtě nepodala žádost.

Když nelze vrátit vyvlastněný majetek

Nárok na vrácení nepotřebné nemovitosti rovněž není oprávněn, jestliže přede dnem nabytí účinnosti zákona o správě nemovitostí, tj. před 1. lednem 1998, byla nemovitost prodána nebo právo na bylo na ní zřízeno trvalé požívací právo ve prospěch třetí osoby a tato skutečnost byla zveřejněna v katastru nemovitostí a hypoték (§ 229 zákona o správě nemovitostí).

Příslušný orgán by však měl oznámit předchozímu vlastníkovi nemovitosti nebo jeho dědici, který je v držení, o úmyslu použít jej k jinému účelu, než je ten, který je uveden v rozhodnutí o vyvlastnění podle vůle předmět. Zároveň by ho měl informovat o možnosti vrátit ji nebo její část nebo podíl na nich (§ 136 odst. 2 zákona o správě nemovitostí).

Pokud není možné určit adresu předchozího vlastníka nebo jeho dědice, bude oznámení učiněno oznámením.Zveřejňují se po dobu 3 měsíců tím, že jsou vystaveny v sídle příslušného orgánu a umístěny na jeho webových stránkách ve veřejném informačním bulletinu (BIP). Na druhou stranu by informace o oznámení měla být zveřejněna prostřednictvím oznámení v místním tisku pokrývajícím alespoň oblast, ve které se nemovitost nachází (článek 136 odst. 3).

Vzhledem k tomu, že si taková oznámení často nevšimnou ti, kteří by z nich mohli mít prospěch, je důležité vést dědické řízení.

Nepodá-li oprávněná osoba žádost o vrácení peněz do 3 měsíců ode dne obdržení oznámení nebo ode dne následujícího po dni uplynutí oznamovací lhůty, nárok na vrácení peněz zaniká.

Stává se také, že vyvlastňovaný majetek byl bez souhlasu bývalého vlastníka nebo jeho dědice, nebo dokonce bez pokusu o jeho získání, použit k jinému účelu, než je uvedeno v rozhodnutí.

Pokud se v rámci tohoto užívání změnil vlastník nebo trvalé požívací právo, šance na vrácení nemovitosti jsou mizivé. Je tomu tak z toho důvodu, že za porušení povinnosti získat povolení k užívání nemovitosti k jinému účelu není uložena sankce, která by oprávněným osobám umožňovala odvolat účinky činnosti, která s nemovitostí nakládá. Občanskoprávní smlouva uzavřená v rozporu s touto povinností se považuje za platnou. Civilní soudy uvádějí, že smlouva by byla neplatná, pokud by byla v rozporu s kogentními ustanoveními zákona, přičemž zákaz užívání nemovitosti k jinému účelu než k účelu vyvlastnění je relativní. Záleží na vůli bývalého vlastníka nebo jeho dědice, který musí požádat o vrácení peněz. Proto v případě prodeje vyvlastněné nemovitosti nebo zřízení doživotního užívacího práva k nemovitosti mají osoby oprávněné požadovat vrácení nemovitosti pouze nárok na náhradu.

Vrácení vyvlastněných nemovitostí se ne vždy vyplatí

Vrácení vyvlastněné nemovitosti, její části nebo podílu na ní nebo její části podléhá vrácení dříve přiznané náhrady nebo náhradní nemovitosti (§ 136 odst. 3 zákona o správě nemovitostí). Z tohoto důvodu nemusí být výhodné získat práva na vyvlastněný majetek.

Peněžní náhrada podléhá indexaci, ale její výše nemůže být vyšší než tržní hodnota nemovitosti ke dni vrácení, a pokud ji nelze určit, nesmí být vyšší než její náhradní hodnota (čl. 140 odst. 2 ) zákona o správě nemovitostí ). Došlo-li ke zbavení vlastnického práva k nemovitosti v důsledku vyvlastnění před 5. prosincem 1990, nesmí upravená náhrada přesáhnout 50 % současné hodnoty nemovitosti (§ 217 odst. 2 zákona o správě nemovitostí).

V případě snížení nebo zvýšení hodnoty nemovitosti v důsledku úkonů na ní provedených po jejím vyvlastnění - například výstavba budov - se upravená náhrada snižuje nebo zvyšuje o částku rovnající se na rozdíl v hodnotě ke dni vyvlastnění a k datu vrácení.K vlivům vyplývajícím ze změny účelu nemovitosti v územním plánu a změn v jejím okolí se však nepřihlíží (§ 140 odst. 4 zákona o správě nemovitostí).

Pokud byl jako kompenzace přiznán náhradní majetek a platba v hotovosti, musí být oba vráceny. Výše doplatku se stanoví podle stejných pravidel jako u odškodnění, avšak s tím, že maximální částka po indexaci se rovná rozdílu mezi hodnotou vráceného majetku a hodnotou náhradního majetku ke dni návratu. Při stanovení hodnoty nemovitosti se nepřihlíží k vlivům vyplývajícím ze změny místa určení v územním plánu a změn v okolí nemovitosti. V případě snížení nebo zvýšení hodnoty náhradní nemovitosti se uplatňují doplatky v hotovosti, a to ve výši rozdílu hodnoty této nemovitosti ke dni vrácení ( 140 odst. 5 Nemovitosti Manažerský zákon).

Vrácení náhrady lze rozdělit na splátky - maximálně na 10 let.

Právní základ:

  • Zákon ze dne 21. srpna 1997 o správě nemovitostí (tj. Sbírka zákonů z roku 2020, bod 65, ve znění pozdějších předpisů).

Kategorie:

Provoz domu