Pokud zůstavitel prodal nemovitost a zamýšlel si za peníze získané prodejem koupit byt pro sebe, ale nestihl to před svou smrtí, přechází právo na bytové úlevy na jeho dědice.

Obsah

  1. Jaký je příspěvek na bydlení?
  2. Mohu zdědit příspěvek na bydlení?
  3. Soud o dědickém příspěvku na bydlení

Nárok na dědění bytové úlevy potvrdil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 12.05.2023 (věc č. II FSK 1324/20), kterým se zamítá kasační stížnost ředitele Národní daňové informace proti rozsudku vojvodského správního soudu ve Varšavě ze dne 28. listopadu 2019 (sp. zn. III SA/Wa 791/19 ).

Jaký je příspěvek na bydlení?

Příjmy z prodeje nemovitosti uskutečněné před uplynutím 5 kalendářních let počítané od konce roku, ve kterém byla nemovitost koupena, podléhají dani ve výši 19%.

Poplatníci však mohou využít úlevy pro vlastní bydlení uvedené v čl. 21 sec. 1 bod 131 zákona ze dne 26. července 1991 o dani z příjmu fyzických osob (dále jen úleva na bydlení).

  • Úleva na bydlení 2023

Vlastní obytné účely jsou:

  • koupě prostor nebo bytového domu nebo pozemku pro stavbu takového objektu;
  • výstavba nebo rekonstrukce vlastního bytového domu (prostor);
  • rekonstrukce nebo adaptace vlastního nebytového domu k bydlení;
  • splacení půjčky na vlastní bydlení;
  • výměna nemovitosti za byt nebo bytový dům.

Příspěvek na bydlení se vypočítá jako: (příjem x náklady na bydlení)/výnos=příjem osvobozený od daně. To znamená, že určité procento z vašeho příjmu bude osvobozeno od daně, protože procento z vašeho příjmu bude vynaloženo na bydlení.

Výdaj však musí být vynaložen maximálně do 3 kalendářních let od konce roku, ve kterém se prodej uskutečnil. Před rokem 2019 byla lhůta dva roky od konce roku, ve kterém k prodeji došlo.

Mohu zdědit příspěvek na bydlení?

O co šlo ve sporu o dědictví úlevy na bydlení? Zůstavitel (M.K.) v roce 2018 prodal byt, jehož vlastnictví nabyl po etapách - částečně děděním v roce 1987.a zbytek formou darování podílů ve spoluvlastnictví v roce 2014 a v roce 2017. Byt byl tedy prodán do pěti let ode dne koupě darovaných podílů. M.K. hodlal využít úlevy na bydlení (za výtěžek získaný prodejem nemovitosti za úplatu by si koupil byt, ve kterém by bydlel). Nestihl to, protože tři měsíce po prodeji zemřel.

Příjmy zůstavitele z prodeje nemovitosti se staly aktivem pozůstalosti. Dědictví nabyl v plném rozsahu z vůle M.S.

Dědic podal žádost o individuální výklad daňového zákona. Dědic v přihlášce uvedl, že právo na bytovou úlevu má majetkový rozměr a jako takové lze dědit podle čl. 97 § 1 daňového řádu.

Uvedl také, že výše uvedená teze je v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 18. ledna 2018, sp. zn. II FSK 3633/15 a II FSK 3634/15), ve které byla uvedl, že :

  • " Vzhledem k tomu, že předmětné právo na bytovou úlevu má majetkový rozměr a zůstavitel v době realizace předmětné úlevy zemřel a nestihl před smrtí vynaložit výdaje, mají dědicové právo utratit zděděné příjmy pro účely, na které se vztahuje analyzované osvobození od daně, tj. vlastní bydlení;"
  • " vlastní bydlení ve smyslu čl. 21 sec. 1 bod 131 zákona o DPPO platí pro poplatníka využívajícího tuto úlevu, nikoli pro jinou osobu. Samozřejmě, za života daňového poplatníka se jedná o jeho vlastní bytové účely, po jeho smrti však toto budou bytové účely dědiců."

Ředitel národních daňových informací v individuálním výkladu vydaném 23. ledna 2019 považoval postavení dědice za nesprávné. V odůvodnění uvedl, že vzhledem k tomu, že zůstavitel nečinil právní jednání směřující ke koupi bytu pro účely vlastního bydlení, příjem z prodeje podílů na bytě nabytý v roce 2014a 2017 podléhá 19% paušální dani z příjmu a povinnost její úhrady přechází na dědice (dědic je osobou odpovědnou za dluhy dědictví).

Podle finančního úřadu není dědic schopen za zůstavitele vyřídit úlevu na bydlení, protože práva a osobní povinnosti úzce související s osobou zemřelého, mezi něž patří úleva na bydlení, nejsou zároveň podotkl, že tato úleva je subjektivní a individuální, jde o vůli daňového poplatníka, nikoli o povinnost, a proto je tato úleva osobní.

Podle finančního úřadu se ustanovení čl. 97 § 1-4 daňového řádu se vztahují pouze a výlučně na majetková práva a povinnosti zůstavitele, netýkají se však práv a povinností zůstavitele úzce souvisejících s jeho osobou, mezi něž patří mj. právo na daňové úlevy nebo osvobození. Práva a povinnosti osobní povahy nejsou předmětem dědění ve smyslu ustanovení občanského zákoníku a ani je nepřebírají dědicové ve světle daňového řádu.Dědic tedy nemá nárok na úlevy a výjimky vyplývající z ustanovení zákona o PID, na které by teoreticky měl nárok zůstavitel a které v důsledku smrti nemohl zůstavitel využít.

Proti pořízenému výkladu podal dědic stížnost, žádal jeho zrušení v celém rozsahu a přisouzení nákladů řízení. Ředitel KIS v reakci na stížnost požádal o její odvolání a svou funkci potvrdil. Případ byl poté předán Zemskému správnímu soudu ve Varšavě.

Soud o dědickém příspěvku na bydlení

Provinční správní soud ve Varšavě souhlasil s dědicem.

" V odůvodnění rozsudku uvedl, že judikatura správního soudu zcela jednotně zastává názor, že zpravidla tzv. úleva bydlení stanovená v čl. 21 sec. 1 bod 131 zákona o DPZ je majetkovým právem ve smyslu ust. 97 odst. 1 daňového řádu, s výhradou dědění na základě tohoto ustanovení (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu: 18. 1. 2018, II FSK 3634/15; ze dne 29. 11. 2017, II FSK 2119/15; ze dne 30. 4. 2015, II FSK 848/13; ze dne 21. 11. 2012, II FSK 556/11; pravomocný rozsudek zemského správního soudu v Lublinu ze dne 4. listopadu 2015, I SA/Lu 651/15)."

Peněžitý charakter tohoto práva je dán tím, že v důsledku splnění faktických podmínek pro nabytí tohoto práva poplatníkem nevzniká poplatníkovi povinnost platit daň z příjmů. V důsledku toho se peněžní částka zbývající v majetku poplatníka rovná výši daňové povinnosti, která by mu vznikla, pokud by nesplnil podmínky pro osvobození od daně.

Převzetí vlastnického práva zůstavitele dědici nelze podle názoru soudu chápat tak, jak si to tlumočnický orgán přeje, že tento pojem odkazuje pouze na vlastní účely zůstavitele, čímž je osobní. Nelze se omezit pouze na jazykový výklad tohoto ustanovení, čímž se ztrácí ze zřetele cíl, kterého chtěl zákonodárce úpravou této věci dosáhnout (důvodová zpráva k návrhu zákona zmiňovala pobídku k investování příjmů do nových investic do bydlení).

" Je pravda, že předpisy upravující úlevy na bydlení se týkají vlastních bytových účelů, ale tyto cíle platí pro poplatníka využívajícího tuto úlevu, nikoli pro jinou osobu. Dokud daňový poplatník žije, jedná se o jeho vlastní bytové účely, po jeho smrti však budou bytovými účely jeho dědiců."

V důsledku toho, vzhledem k tomu, že předmětné právo na úlevu na bydlení má majetkový rozměr a zůstavitel v době realizace předmětné úlevy zemřel a nestihl uhradit výdaje před svou smrtí, vzniká právo na utratit zděděný příjem pro účely, na které se vztahuje analyzovaný přechod osvobození od daně na dědice.

Soud zrušil napadený výklad a nařídil finančnímu úřadu, aby věc znovu projednal a vycházel z toho, že dědic má nárok na osvobození příjmů, které zůstavitel dosáhl v souvislosti s úplatným prodejem nemovitosti - pokud v rámci po dobu stanovenou v zákoně dědic vyčlení zděděné prostředky na vlastní bydlení, tzn.bytové účely dědiců.

Rozsudek je konečný.

Čtěte také:

  • Daň z prodeje nemovitosti. Jak vypočítat daň?
  • Odmítnutí dědictví nebo přijetí s výhodou inventury v roce 2023? Kdy se co vyplatí?
  • Otevření a oznámení závěti: vzor žádosti
  • Dědictví versus poslední vůle a dar: dědické právo

Kategorie:

Provoz domu