Přijetí dědictví s výhodou inventarizace je řešení, které chrání před dědictvím dluhy větší než majetek dědictví. Je však nutné vytvořit inventář nebo inventární seznam pozůstalosti. Pokud má zděděný majetek větší hodnotu, než jsou dluhy zanechané zesnulým, pak je lepší dědictví přijmout s výhodou inventury.

V roce 2015, po sérii ostře sledovaných případů ohledně nečekaného dědění dluhů vzdálenými příbuznými zůstavitele, které je často připravilo i o střechu nad hlavou, došlo ke změně ustanovení občanského práva.Rozšířilo se fungování institutu dědictví s výhodou inventarizace - např. pro lidi, kteří nestihli dědictví včas odmítnout, protože o něm např. nevěděli. Musíte zdědit dluhy? Jsou tři možnosti.

Obsah

  1. Přímé přijetí dědictví
  2. Přijetí dědictví s výhodou inventáře
  3. Odmítnout dědictví
  4. Prohlášení o přijetí nebo odmítnutí dědictví
  5. Co musíte udělat po obdržení dědictví?
  6. Co je dvojí dědictví
  7. A co zděděný dědický dluh
  8. Seznam inventáře, co to je?
  9. Co je v inventáři?
  10. Jak dokončit inventář?
  11. Co je to inventář?
  12. Žádost o inventuru soudním vykonavatelem
  13. Seznam movitého majetku v inventáři
  14. Jaký je rozdíl mezi inventárním seznamem a inventárním seznamem?
  15. Proč byste si měli udělat seznam nebo inventář
  16. Náklady na dědické řízení

Přímé přijetí dědictví

Přímé přijetí dědictví znamená, že obdržíme (zdědíme) aktiva a pasiva z dědictví, zjednodušeně řečeno - zboží, které zemřelý zanechal, a dluhy, které mu vznikly. Při tomto způsobu dědictví mohou věřitelé zesnulého zůstavitele vyzvat dědice k zaplacení všech dluhů a vymáhat je z celého jeho majetku.

Přijetí dědictví s výhodou inventáře

Přijetí dědictví s výhodou inventarizace znamená, že dědíme majetek pozůstalosti (zboží po zemřelém) a jeho dluhy, ale odpovídáme za ně pouze do výše zděděného majetku (jedná se o horní hranice odpovědnosti dědice). Věřitel, který vyzve dědice ke splacení dluhu zemřelého, může dluh vymáhat pouze do této výše, ale i z celé pozůstalosti dědice (tedy i těch složek, které se nezdědily).

Odmítnout dědictví

Odmítnutí dědictví znamená, že nedědíme nic – ani zboží, ani dluhy. K odmítnutí dědictví je však nutné podat příslušné prohlášení do šesti měsíců ode dne otevření dědictví (tedy úmrtí zůstavitele) nebo od okamžiku, kdy se dozvěděl o titulu jeho ustanovení (dědictví). Druhá situace může nastat například tehdy, když potomci zesnulého vzdáleného příbuzného dědictví odmítli a my jsme „další na řadě“. Když daný zůstavitel podá prohlášení o odmítnutí dědictví, dědický soud určí okruh dalších dědiců a přizve je k účasti na věci. V soudní praxi je běžnou praxí, že datem zjištění dědického titulu je datum této výzvy (pokud dědic neprokáže, že se o smrti zůstavitele dozvěděl k jinému datu). Lhůta šesti měsíců je zde tzv. povinná lhůta, což znamená, že ji není možné obnovit a podání prohlášení po jejím uplynutí nebude mít kýžený efekt odmítnutí dědictví.

Prohlášení o přijetí nebo odmítnutí dědictví

Abyste mohli nakládat se zděděným majetkem, potřebujete získat potvrzení o dědictví od soudu nebo notářské potvrzení o vydědění. Kdy musí být provedeno dědické řízení? K tomu nemůže dojít před uplynutím 6 měsíců od zahájení dědictví (tj. smrti zůstavitele), pokud již všichni známí dědicové nepředložili prohlášení o přijetí nebo odmítnutí dědictví.

Prohlášení o přijetí nebo odmítnutí dědictví lze učinit do 6 měsíců ode dne, kdy se dědic dozvěděl o titulu svého ustanovení (dědictví). Neexistence prohlášení dědice do 6 měsíců se rovná přijetí dědictví s výhodou inventáře.

Co musíte udělat po obdržení dědictví?

Dědic může podat prohlášení (o prostém přijetí dědictví nebo s výhodou soupisu nebo o odmítnutí dědictví) u notáře nebo u okresního soudu, v jehož obvodu je místo bydliště resp. se nachází pobyt osoby, která prohlášení podává.Součástí prohlášení by měl být také seznam všech jemu známých osob, které patří do okruhu zákonných dědiců, jakož i případné závěti, i když je osoba, která prohlášení učinila, považovala za neplatné, a údaje o obsahu a místě uložení závětí. . Notář nebo soud obratem zašle prohlášení dědickému soudu (jedná se o soud příslušný podle posledního bydliště zůstavitele, a nelze-li jeho bydliště v Polsku určit, soud pro místo, kde pozůstalost, resp. část se nachází).

Mějte na paměti, že prohlášení o dědictví není totéž jako prohlášení o nabytí dědictví nebo osvědčení o dědictví. Jsou součástí dědického řízení předcházejícího potvrzení nabytí dědictví.

Co je dvojí dědictví

Za účelem odstranění tzv. dvojího dědění - tedy před soudem a současně před notářem - byl zřízen soupis dědictví, ve kterém soud vydává rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví nebo notář. veřejné sepisování dědického listu komentovat vykonávanou činnost.

A co zděděný dědický dluh

Do přijetí dědictví ručí dědic za dluhy pozůstalosti pouze z pozůstalosti (osobní majetek dědice zůstává mimo dosah věřitelů pozůstalosti, neboť dědic jej může stále odmítnout ). Od okamžiku převzetí dědictví ručí dědic za tyto dluhy celým svým majetkem. V případě přijetí dědictví s výhodou inventarizace je však horní hranicí tohoto ručení hodnota aktivního dědictví uvedená v inventárním nebo inventárním soupisu.

Výše uvedené omezení odpovědnosti neplatí, pokud dědic lstivě:

  • vynecháno v inventárním soupisu nebo nezařazeno do soupisu věcí patřících do dědictví nebo položek evidence vymáhání pohledávek;
  • zahrnuto do soupisu nebo uvedené neexistující dluhy v soupisu.

Pokud se prokáže, že se dědic dopustil některého z výše uvedených jednání, odpovídá za dluhy celým svým majetkem bez omezení.

Seznam inventáře, co to je?

Inventarizační řád (§ 1031 § 2 až 10314 občanského zákoníku) je v platnosti od 18. října 2015. Dříve byla v provozu pouze inventarizace.

Soupis může sepsat dědic (který přijal pozůstalost s výhodou soupisu), odkazovník nebo vykonavatel závěti. Předkládá se soudu nebo notáři. Inventární seznam může podat společně více osob (např. tři z pěti dědiců). Několik lidí může také odeslat samostatné inventární seznamy.

Co je v inventáři?

V inventárním soupisu jsou uvedeny věci patřící do dědictví a položky evidence vymáhání pohledávek s jejich hodnotou podle stavu a cen v době otevření dědictví, dále dědické dluhy a jejich výše podle stavu v době otevření dědictví.Předpisy naznačují, že by to mělo být provedeno s náležitou péčí. Za náležitou péči dědice lze rozumět jím učiněné úkony spočívající v dotazování se obce a finančních úřadů na daňové nedoplatky zůstavitele, k Sociální pojišťovně (ZUS), pokud zůstavitel podnikal, k dodavatelům médií, správci bytu. (jsou nějaké nedoplatky na poplatcích), bankám - u kterých víme, že zůstavitel měl bankovní účty nebo si na nich bral půjčky či úvěry. Tyto informace by měly být poskytnuty dědici, který předkládá rozhodnutí potvrzující nabytí dědictví nebo akt osvědčení dědictví. Vyplatí se také zkontrolovat dokumenty zanechané zůstavitelem, abychom zjistili podrobnosti o možných věřitelích a požádali je o uvedení dluhu.

Pokud se po předložení inventárního soupisu objeví další věci patřící do pozůstalosti, položky exekučních záznamů nebo dědické dluhy, je předkladatel povinen soupis doplnit. Platí pravidla odesílání inventáře.

Jak dokončit inventář?

Inventární seznam předložený soudu je vypracován podle vzorce stanoveného v nařízení ministra spravedlnosti. Jedná se o veřejný formulář, který lze stáhnout online z webových stránek Ministerstva spravedlnosti nebo z oddělení služeb zákazníkům okresního soudu. Inventární seznam lze předložit dědickému soudu nebo soudu, v jehož obvodu se nachází bydliště osoby, která soupis podává. Jiný než dědický soud soupis neprodleně zašle dědickému soudu. Je to velká pomoc pro lidi žijící daleko od místa bydliště zesnulého.

Je-li inventární seznam předložen notáři, tento sepíše příslušný notářský zápis a výpis z tohoto zápisu obratem zašle dědickému soudu.

Zůstalostní soud neprodleně nařídí zveřejnění soupisu soupisu (nikoli však obsahu soupisu). Je vyvěšeno na webových stránkách soudu a na vývěsce městského nebo obecního úřadu příslušného podle místa posledního bydliště zesnulého.

V době velké migrace našich občanů do zahraničí je vhodné vědět, že na polském konzulátu není možné odevzdat inventární seznam, přestože tato instituce plní některé úkoly v oblasti státní správy a právní ochrana polských občanů pobývajících v zahraničí (konzul dle čl. 30 konzulárního zákona nevystavuje dědické osvědčení, nepřijímá inventární seznam, nevykonává činnosti související s evropskými dědickými osvědčeními a nevypracovává elektronické výpisy a výpisy z notářských zápisů).

Dědic, který podal inventární soupis u soudu nebo u notáře, hradí dluhy pozůstalosti podle předloženého soupisu. Nemůže se dovolávat toho, že nezná inventární seznam předložený jiným dědicem, odkazovníkem nebo vykonavatelem závěti, protože předložení takového seznamu bylo zveřejněno formou oznámení.

Soudy navíc vedou evidenci případů, ve které si podle jména zůstavitele můžete ověřit, kolik inventárních seznamů bylo předloženo a kým.Za obsah soupisu zodpovídají dědicové - pod trestem neuznání omezení z majetku dědictví a odpovědnosti z celého majetku dědice.

Pokud dojde i přes předložení soupisu k soupisu, dědic hradí dluhy pozůstalosti podle tohoto soupisu.

Co je to inventář?

Inventář je dokument sepsaný soudním vykonavatelem (podle ustanovení § 633-639 občanského soudního řádu).

Žádost o soupis může k pozůstalostnímu soudu podat osoba, která prokáže, že je dědicem, oprávněným na vyhrazený podíl nebo odkazovníkem, vykonavatelem závěti nebo věřitelem, který má písemné potvrzení. dluhu vůči zůstaviteli. Dědický soud poté vydá rozhodnutí o sepsání soupisu a nařídí příslušné oznámení na webových stránkách soudu a vývěsce (rozhoduje soudní exekutor).

Tuto možnost nejčastěji využívají věřitelé, kteří mají vůči zůstavitelům exekuční tituly. Při žádosti o inventarizaci chtějí vědět, zda majetek, který zemřelý zanechal, umožní uspokojení dluhů. V takové situaci soud před vydáním rozhodnutí o sepsání soupisu provede výslech dědice, pokud to není možné. Jednání spočívá ve výzvě dědice soudem, aby se vyjádřil k nárokům věřitele, zejména k objasnění, zda o dluhu ví, zda byl zcela nebo zčásti splacen nebo zda bylo s věřitelem uzavřeno vyrovnání ohledně splacení dluhu. Toto slyšení se nejčastěji provádí písemně.

Věřitel, který požádal o soupis, nesmí odmítnout přijmout plnění, které mu náleží, i když dluh ještě nebyl požadován. Pokud si například zůstavitel za svého života vzal půjčku, jejíž splacení ještě není splatné, pak dědic, který byl k jednání předvolán a dozvěděl se o dluhu, ji může ihned splatit.Věřitel nemůže odmítnout přijetí splátky, i když by mohl získat další úrok z prodlení.

Žádost o inventuru soudním vykonavatelem

Žádost o soupis lze podat i přímo soudnímu exekutorovi, který by byl příslušný k výkonu rozhodnutí soudu o dědictví o sepsání soupisu (tedy soudnímu exekutorovi z obvodu, kde měl zůstavitel poslední bydliště). Pokud u daného okresního soudu působí několik soudních exekutorů – můžete si vybrat kteréhokoli.

Soudní exekutor okamžitě přistoupí k úkolu a vyrozumí pozůstalostní soud, který vydá rozhodnutí o vyhotovení soupisu. Pokud soud žádost o soupis zamítne nebo zamítne nebo řízení zastaví, má soupis vyhotovený soudním exekutorem stejný účinek jako předložení soupisu.

Soudní exekutor vyrozumí žadatele a účastníky tohoto řízení, jakož i dědice a odkazovníka o vymáhání pohledávky, jehož bydliště je známo, jakož i vykonavatele, dočasného zástupce, opatrovníka, správce a dočasného správce - pokud existuje, o datu sestavení soupisu zjištěného.Pokud se však tyto osoby nedostaví, činnost nezastaví.

V inventáři soudní vykonavatel ukazuje:

  • předměty náležející do dědictví a předměty ospravedlnění s uvedením hodnoty každého z nich (určeno podle stavu a cen v době otevření dědictví) a
  • dědické dluhy s uvedením jejich výše (jako v době otevření dědictví);
  • hodnota aktivního dědictví včetně hodnoty věcí a sporných práv.

Seznam movitého majetku v inventáři

Seznam movitého majetku v rámci soupisu se sepisuje za přítomnosti dvou svědků určených soudním exekutorem. O této činnosti sepisuje soudní exekutor protokol, který podepisují všichni přítomní. Odmítnutí nebo nemožnost podpisu uvede v protokolu s důvodem.

Při popisu nemovitostí, které jsou součástí dědictví, soudní exekutor použije ustanovení o popisu a oceňování nemovitostí v exekučním řízení.Její cenu si přitom sám stanovit nemůže, protože předpisy mu ukládají povinnost opatřit si posudek znalce odhadce nemovitosti. V protokolu o popisu a ocenění nemovitosti by soudní exekutor měl uvést označení nemovitosti, stavby na ní umístěné, zjištěná práva a věcná břemena a osoby, které nemovitost skutečně vlastní atd.

Movitý a nemovitý majetek zapsaný v soupisu bude ponechán ve vlastnictví osob, které je drží. To neplatí pro movité věci uložené u soudu, jako jsou bankovky, mince (včetně starožitných), šperky, cenné papíry, umělecká díla atd.

V případě zpřístupnění věci náležející do dědictví, předmětu vymáhání pohledávky nebo dědického dluhu nezařazeného do soupisu, vydá dědický soud rozhodnutí o sepsání dodatečného soupisu.

Po provedení soupisu zašle soudní exekutor spisy dědickému soudu, kde si je může přečíst každý, kdo dostatečně odůvodní potřebu. Kromě toho soud veřejně oznamuje, že byl sepsán soupis (jako v případě soupisu).

Jaký je rozdíl mezi inventárním seznamem a inventárním seznamem?

Inventář je úřední dokument a inventář je soukromý dokument.

Úřední listina je podle zákonné definice taková, která byla ve zvláštní formě vyhotovena orgány veřejné moci k tomu určenými a je dokladem toho, co je v ní úředně ověřeno.

Soukromý dokument je dokument, který byl vyhotoven v písemné nebo elektronické podobě a je důkazem, že osoba, která jej podepsala, učinila prohlášení obsažené v dokumentu.

Spolehlivost inventáře je proto mnohem vyšší než spolehlivost inventáře a je obtížnější ji zpochybnit.

I když je inventář mnohem dražší než inventář, někdy to stojí za to. Nikdo nebude obviňovat provedené soupisy za nespolehlivé a můžete si být jisti, že dluhy z dědictví se nedotknou našeho osobního majetku.

Proč byste si měli udělat seznam nebo inventář

Dědic musí prokázat, do jaké výše dluhu může odpovídat, tedy jakou hodnotu majetku, který zdědil. Pouhé tvrzení, že dědictví zdědil s výhodou soupisu, nestačí k zablokování vymáhání dědických dluhů z jeho majetku. Při absenci inventárního soupisu nebo soupisu se může stát, že soudní exekutor obstaví např. bankovní účet dědice a ten bude pro značné časové zpoždění prokazovat majetek, který zemřelý měl. .

Vypracovat inventární seznam nebo inventář je právem, nikoli povinností. Je však vhodné si uvědomit, že tyto dokumenty se mohou ukázat jako užitečné a neuškodí vědět o právních rozdílech a nákladech spojených s přípravou seznamu a inventáře.

Právní základ:

  • Zákon ze dne 23. dubna 1964 - Občanský zákoník (tj. Sbírka zákonů z roku 2020, položka 1740 v platném znění)
  • Zákon ze dne 17. listopadu 1964 – Občanský soudní řád (Sbírka zákonů z roku 2021, položka 1805)
  • Nařízení ministra spravedlnosti ze dne 22. září 2015 o stanovení vzoru inventárního seznamu a způsobu zpřístupnění tiskopisů tohoto vzoru (Sbírka zákonů z roku 2015, pol. 1537)

Náklady na dědické řízení

  • prohlášení o přijetí nebo odmítnutí dědictví před soudem - 100 PLN pro jednu osobu;
  • prohlášení o přijetí nebo odmítnutí dědictví u notáře - 50 PLN plus DPH pro jednu osobu;
  • vložení anotace do rejstříku dědictví - 5 PLN;
  • prohlášení o nabytí dědictví - 100 PLN;
  • osvědčení o dědictví u notáře - 50 PLN za vyhotovení dědického osvědčení bez ohledu na hodnotu dědictví, dalších 100 PLN za vyhotovení protokolu předcházejícího vydání osvědčení ((musí být DPH připočteno ke všem poplatkům);
  • předložení soupisu u soudu - bez poplatku;
  • vypracování soupisu notářem - 200 PLN plus DPH;
  • příprava soupisu: soudní poplatek za žádost 100 PLN, exekuční poplatek u soudního exekutora 400 PLN. Dále případné hotové výdaje soudního exekutora (např. náklady na korespondenci či cestu) a odměnu znaleckého odhadce za ocenění nemovitosti zahrnuté do dědictví.

Kategorie:

Provoz domu