Zařízení na kanalizaci nevyžaduje elektřinu, nefunguje pod tlakem, nejsou v něm žádná složitá zařízení. Zdá se tedy snadné navrhnout a vyrobit. Je překvapivé, kolik chyb lze při tom udělat. Zde jsou nejčastější instalatérské chyby.

Obsah

  1. Žádné větrání kanalizačních stoupaček
  2. Minorovaný hluk z kanalizačního potrubí
  3. Stoka je příliš mělká
  4. Bez zpětného toku
  5. Nevětraný septik

Žádné větrání kanalizačních stoupaček

Je vážná a běžná porucha při výstavbě kanalizačních systémů. Důsledkem toho je vznik podtlaku v potrubí (dochází k tomu, když splašky stékají po celém průřezu potrubí), odsávání vody ze sifonů, bublání a nakonec i uvolňování nepříjemných pachů z instalace.

Aby měla instalace správné odvětrání, měly by být stoupačky (v ideálním případě všechny, reálně alespoň jedna nejdále od domovní vpusti) vedeny nad střechu domu a ve výšce 50-100 cm nad ním zakončené průduchem, tedy speciální armaturou o průměru minimálně tak velkém, jako je průměr stoupačky.

Není dovoleno ucpat stoupačku kanalizace v místě připojení odpadu z nejvýše položeného sanitárního zařízení. Pokud to nejde vyvést přes střechu, můžete udělat společné větrání pro více stoupaček. Společný průduch by měl mít větší průměr.K němu nesmí být připojeno více než pět pěšců. Větrání kanalizace nesmí být kombinováno se samotížným větráním obytných místností, aby se zplodiny z kanalizace nedostaly dovnitř domu.

Minorovaný hluk z kanalizačního potrubí

Při plánování průběhu kanalizace je třeba myslet i na zdi vedle nebo ve kterých bude veden, aby v budoucnu obyvatelé domu nebyli nuceni slyšet kanalizaci ( někdy velmi prudce) pohybovat v potrubí. Materiál, ze kterého je potrubí pro kanalizaci vyrobeno, nemá schopnost tlumit zvuky. Z důvodu možného hluku by proto instalace neměly být vedeny přes horní část stěn.

Na druhou stranu jejich běhání v brázdách, tedy záměrné ztenčování zdi, může ve vedlejší místnosti vydávat zvuky. Pro utlumení hluku proudění odpadních vod lze potrubí izolovat izolačním materiálem z minerální vlny a sádrokartonem, zejména pokud je instalace umístěna vedle / ve stěnách ložnice nebo obývacího pokoje.

Použít můžete i tzv. nízkohlučné plastové trubky a tvarovky se zvýšenou hmotností a zesílenými stěnami. To však není příliš oblíbené řešení, protože takové materiály jsou mnohem dražší.

Stoka je příliš mělká

Odpadní voda má poměrně vysokou teplotu a nestojí v potrubí, ale protéká jimi, ale přesto je kanalizace mimo dům příliš mělká a hrozí zamrznutí. Proto musí být hlavní drenážní potrubí vedoucí splaškové vody z vnitřní instalace do kanalizace (je-li instalace napojeno na síť), septiku nebo domovní čistírny odpadních vod položeno 10-20 cm pod zónou prostupu mrazu (její hloubka je od 0,8 až 1,4 m) .

Je také nutné zachovat stejný sklon jako ostatní kabely v instalaci - minimálně 2%. Průměr odtokové trubky nesmí být menší než průměr největší odtokové trubky.Musí mít také alespoň jedno čištění. Pokud není možné kabel uložit v požadované hloubce (např. z důvodu vzdálenosti od septiku a hloubky jeho založení), je nutné jej izolovat a/nebo zajistit topným kabelem připevněným k potrubí s pásy pod tepelnou izolací. Teplotní čidlo připojené k nejchladnějšímu bodu chráněné instalace zapne kabel, když teplota kolem kabelu klesne na nebezpečně nízkou hodnotu.

Bez zpětného toku

Není to tak velká chyba jako neudržování správných sklonů nebo vzdát se průduchů, ale v některých situacích to může mít nepříjemné následky v podobě zpětných toků zaplavujících sklepy a garáže s podlahovými vpusti nebo jinými kanalizačními přípojkami. Nejčastěji k tomu dochází při bouřkách, ale může se to stát i za normálních podmínek a jinde v systému, když je průměr kanalizační trubky příliš malý na množství odpadu, které vypouští (například když je k ní připojeno více sanitárních zařízení než předpokládané v projektu).Zpětné toky mohou být způsobeny i jednoduchým ucpáním potrubí.

Zpětný ventil (zpětný ventil) lze také použít k ochraně budov proti vniknutí hlodavců, kteří se efektivně pohybují kanalizačním potrubím. Šoupátko může být instalováno v domě v blízkosti průchodu kanalizačního potrubí základovou zdí nebo v odpadní jímce mimo dům a menší zpětné ventily na odtocích z jednotlivých přijímačů, například podlahových vpustí. Neinstalujte zpětný ventil na hlavní kanalizační potrubí, protože může zaplavit místnosti v horním patře, pokud se používá sanitární zařízení.

Nevětraný septik

Žádná ventilace septiku nebo špatně provedená ventilace nebude zodpovědná za šíření pachů odpadních vod v blízkosti nádrže a někdy dokonce jejich pronikání kanalizačním potrubím do domu. Nejde o samotný zápach, ale o oxid uhličitý a toxické plyny vznikající v nádrži jako důsledek anaerobní fermentace fekálií a tím hledání odbytiště.Nebezpečnější však bude, že v důsledku podtlaku vytvořeného v septiku do něj nebudou moci volně proudit splašky z kanalizace. K tomu je nutné nádrž řádně odvětrat – přívod i odvod. Pro přívod (nasávání) vzduchu zvenčí se nejčastěji používá vzdušník o průměru 110 nebo 160 mm a výšce minimálně 0,5 m, osazený v krytu septiku. Odvod vzduchu by měl probíhat přes stoupačku odpadních vod zakončenou průduchem nad střechou budovy.

Kategorie:

Rekonstrukce