Cesta k nové architektonické podobě nebyla jednoduchá. Mezi investory a architekty probíhaly bouřlivé diskuse. Zpočátku investoři chtěli dům tradiční, ale architekti přidali k archetypálnímu tvaru tři kostky, a tak se z konvenčního stalo pokrokové. Návrh domu Marek Chmura, Bartłomiej Hornik/ARCHITEKTURA HORNIK CHMURA

- Studia zpravidla přizpůsobují řešení vkusu investorů, některé nápady byly smazány najednou. Nyní jsme vděční. Když se podíváme na návrhy, které jsme poslali architektům jako „inspirace“ (smích), vidíme, že zestárly už po pár letech – říká pan Robert.- Zaměřili jsme se na to, co bylo módní, a architekti vybrali to, co bylo univerzální a dobře sneslo plynutí času. - Mezi investorem-architektem a manželem-manželkou bylo hodně konceptu a tolik emocí, ale nakonec se podařilo dosáhnout konsensu - směje se Barbara. Architekti se neomezili na prostý rozhovor s investory, chytře si ověřili jejich skutečný vkus ve vztahu k tomu, co deklarují. Podvědomé a skryté preference byly prověřovány testem s různými neobvyklými otázkami, například ohledně výběru příboru. Vše nasvědčuje tomu, že test byl spolehlivý, protože investoři svorně tvrdí, že dům je funkčně i esteticky 100% přizpůsoben jejich očekáváním.

Fotogalerie: prohlédněte si fotografie tvaru a interiéru domu

" Wow efekt - velkolepý otvor, který lze obdivovat zevnitř i zvenčí domu. Dosáhlo se toho přidáním velkého okna do rohu v obývacím pokoji z jihu a prosklením protilehlých stěn jídelny"

Klasické a funkční kostky

- Hlavním kompozičním principem bylo přidat k tradičnímu domu se sedlovou střechou tři kostky, které měly nejen oživit architektonickou formu, ale také plnit různé funkce. A tak jeden je garážový blok, druhý jídelna a třetí částečně otevřená - zastřešená a ze severu uzavřená terasa - říká architekt Marek Chmura. Přidané k hlavnímu tělu krychle umožnily jeho racionální zařazení do protáhlého lichoběžníkového pozemku. Tak, aby na jihozápadní straně vytvořila atraktivní zahradu s intimní zónou chráněnou před ulicí a umně otevřela interiér domu nejatraktivnějšímu západnímu pohledu - hradbě lesa. Klíčovou roli v této myšlence hraje krychle vyčnívající směrem k jihu - umístění jídelny. Na pozemku nezabere mnoho místa a promyšleným způsobem jej rozděluje na část veřejnou (z ulice) a část soukromou (u lesa). Díky tomu může terasa umístěná v druhé z kostek lépe plnit své funkce, nachází se totiž v zahradní zóně.Důležitou roli hraje i zasklení u obou kostek. Blok vystupující z boku má velká okna z východu a západu, která umožňovala vstup slunci do jídelny. Západní prosklení otevírá interiér do lesního výhledu. Druhý - umístěný hluboko v krychli terasy, má stejnou funkci prohlížení.

Nestandardní řešení a "profesionální" odbočky

Proměna tradičního domu, který nyní můžeme obdivovat, by nebyla tak působivá, kdyby nebyla věnována pozornost detailu. Pro zachování čistoty formy a zdůraznění konceptu bylo upuštěno od okapů a byl použit systém skrytých okapů a svodů. Důležité je také posunutí os přízemí a patra o 10 cm a také uspořádání zasklení a dřevěného obkladu. Tato tři konstrukční řešení určují, jak je tělo domu vnímáno. Díky nim se jeho geometrie stává výraznou, na první pohled čitelnou. Blok má dvoudílnou formu - rozložité přízemí a nad ním předsunuté horní patro - vysoké podkroví / patro.Odsazení mezi podlažími bylo zdůrazněno hnědým pásem dřevěného obkladu, táhnoucí se od kubusu garáže přes vstupní zónu a přecházející za bočním kubusem na terasové fasády. Tímto způsobem spojuje přízemní části fasády dřevěná stuha umístěná v podřezu masivního. Neviditelným způsobem doplňuje linii oken. Tmavé dřevo i lazurování vytvářejí hloubku kompozice. - Nestandardní konstrukční řešení mohou být při výstavbě komplikovaná na realizaci, ale většinou určují originalitu projektu - říká Marek Chmura. - V tomto případě bylo důležitým detailem posunutí os stěn přízemí a patra za účelem posunutí dřevěného pásku zpět vůči tělu podkroví. To zkomplikovalo železobetonové práce a instalaci skrytých svodů. Pro dosažení efektu v souladu se záměry architektů bylo nutné dohlížet na stavební tým. - Firmy byly zvyklé pracovat v rámci určitých norem a když je bylo třeba překročit, nastaly problémy - vzpomíná pan Robert.Tak tomu bylo například při výrobě střechy bez okapu se skrytými okapy, která byla podrobena ostré "odborné" kritice: "Proč dělat takový humbuk?" Profesionálové kopali, přesto jsou okapy skryté a střecha bez okapů.

Volby a diskuse

- Výběr studia byl dán naším přátelstvím z dětství a mládí, protože jsme s Bartekem bydleli na jednom sídlišti a byli jsme velmi dobří přátelé. Když padlo rozhodnutí o stavbě, volba architekta byla jasná. Skvěle jsme se bavili, směje se Barbara. Právě kvůli této intimitě mohly být diskuse o domě vyhrocené beze strachu z přerušení vztahu. Nejvíce emocí vzbudilo členění interiéru a v něm použitá řešení. - Bydleli jsme s manželkou v panelácích a přemýšleli jsme v panelácích. Snažili jsme se řešení, která fungovala v paneláku, převést do domu a ne vždy takové řešení dává smysl – říká pan Robert. Architekti navrhli prostornou denní zónu, zabírající téměř celé spodní patro, a nepříliš velké místnosti v podkroví/prvním patře s malou chodbičkou.Investoři přiznávají, že při jejich tehdejším „kvádrovém“ uvažování bylo těžké přijmout takovéto členění interiéru domu. Nyní jsou rádi, že vyslyšeli rady architektů, protože rodina spolu tráví hodně času a nejčastěji se zdržuje v denní zóně, která má téměř 54 m2. Dalším důležitým řešením bylo propojení dětských pokojů posuvnou stěnou. Dívky to většinou nechávají rozložené a hrají si ve společném prostoru. - Posuvná stěna mezi dětskými pokoji je fantastický patent. Díky ní vznikla v domě velká dětská zóna – říká Barbara. Dalším důležitým designovým řešením je ložnice hostitelů s neobvyklou příčkou, která prostor opticky nezmenšuje, protože nedosahuje až ke stropu. Pan Robert nebyl zprvu přesvědčen, ale sklonil se pod silou odborné argumentace. - Ložnice je navržena v plném rozsahu - jsou zde dvě kolenní stěny a dva sklony střechy. Nechtěli jsme místnost rozdělovat plnou stěnou na ložnici a šatnu.Přišlo nám to jako skvělý nápad vyrobit světelnou zástěnu, která svou rozbitou formou připomíná kus nábytku. Díky takto nízké příčce, která je v ložnici, vidíme celý prostor podkroví, nikoli jeho řezaný fragment. Světlo ze střešního okna šatní skříně navíc proniká i do prostoru ložnice – říká architekt. Velký význam pro prostornost podkroví / 1. patra má i výška kolenní stěny - celých 1,93 m. Prostor 2. patra je díky ní plnohodnotný, není omezen šikminami, nezpůsobuje nepohodlí při dosahování střešního okna a nezpůsobuje problémy s uspořádáním. - Neobvyklý prostor ložnice s původně oddělenou šatní skříní je praktický a nepochybně okouzlující - říká dnes pan Robert a jeho smích je nejlepším komentářem někdejší rebelie a odmítání nezvyklého členění prostoru ložnice.

Vybělené, zvýrazněné

- Investoři si oblíbili skandinávské domy.Navrhli jsme tři koncepční desky v souladu s tímto stylem. Byla vybrána nejlehčí verze, což nám umožnilo zvolit hlavní designový směr – říká Marek Chmura. Základní barvou je bílá, kterou mírně zpestřuje bělená šeď stěn umístěných ve středu plánu a část nábytku. - Máme rádi světlé interiéry, ale výběr bílé určila rada architektů, že s malými dětmi je to nejrozumnější volba, protože bílé stěny se nejsnáze čistí a renovují - říká Barbara. Bílá podlaha a neobvykle bílý krb umístěný v centru obývacího prostoru (Jotul s otočným krbem a Red Dot Design Awards) dokazují naprostou dominanci bílé. V takovém bílém prostoru jsou akcenty z přírodního tmavého dřeva, odkazující na barvu fasádního dřeva, zřetelně přítomny téměř v každé místnosti. Dřevěné akcenty jsou nejen nábytek, ale také otevřené límcové trámy v ložnicích a koupelnách pod šikminami. Omezení barevné palety na bílou, světle šedou a barvu dřeva aranžmá organizuje, vnáší do ní dech.Má to i další výhodu – je to téměř doslovný odkaz na barvy fasády. Díky tomu vzniká spona, která spojuje architektonickou kompozici dohromady.

Paní Barbara a pan Robert žili – jak se říká – „v holých interiérech“. Byla tam jen kuchyň, koupelna a jeden dětský pokoj. Zpětně oceňují, že zdobili, když už v domě bydleli, protože vše má správnou míru a je užitečné. Znají mnoho rodin, které se přestěhovaly do kompletně zařízeného domova a nyní plánují změnu. Proto dávají neobvyklou radu těm, kteří přemýšlejí o stavbě a stavbě: "nespěchejte s konečnou úpravou." No, každodenní život je nejlepší měřítko potřeb, možností a architektury.

Kategorie:

Stavba