Podlahové vytápění poskytuje uživatelům lepší pocit pohody a nižší spotřebu energie než tradiční radiátory. Pod podlahu se proto vyplatí položit vodovodní potrubí nebo elektrické topné kabely. Naučte se 9 nejdůležitějších otázek souvisejících s instalací podlahového vytápění.

Stavba vlastních domů se stále častěji rozhoduje pro podlahové vytápění. Motivací je komfort, absence viditelných topných těles, vertikální rozložení teplot v místnostech, výhodné z hlediska fyziologie lidského těla a mnohými zdůrazňované nižší náklady na vytápění než při použití běžných radiátorů.Důležitou výhodou podlahového vytápění je jeho schopnost samoregulace, vyplývající z malého rozdílu mezi teplotou vzduchu v místnosti a topnou plochou (cca 5 K). Při zvýšení teploty v místnosti se tento rozdíl zmenšuje a úměrně tomu klesá i tepelný tok vydávaný podlahou. S klesající teplotou se zvyšuje teplotní rozdíl a tepelný tok.

Obsah

  1. Provedení podlahového vytápění a dobrá izolace podlahy
  2. Jak plánovat podlahové vytápění
  3. Vyhřívaná podlaha - jak neztratit teplo?
  4. Vodní podlahové vytápění vs elektrické podlahové vytápění
  5. Výhody podlahového vytápění
  6. Kam nainstalovat podlahové vytápění
  7. Vodní podlahové vytápění - jak položit potrubí?
  8. Elektrické podlahové vytápění - jak položit kabely a topné rohože?
  9. Jak zkontrolovat těsnost instalace a správný chod podlahového topení

Investoři častěji volí vodní podlahové vytápění, které je při instalaci náročnější a samotná instalace je dražší, ale provoz stojí mnohem méně než elektrické podlahové vytápění. Pokud je instalace poháněna kotlem na levná paliva (uhlí, dřevo, zemní plyn) nebo tepelným čerpadlem, je rozdíl zcela jasný – vytápění elektřinou bude minimálně dvakrát dražší. Z tohoto důvodu kabely podlahového vytápění obvykle doplňují další topný systém.

Provedení podlahového vytápění a dobrá izolace podlahy

Podlahové vytápění je obvykle betonový topný panel, do kterého jsou zapuštěna topná tělesa. Kromě mokré technologie, tedy pokrytí potrubí nebo kabelů cementovým nebo anhydritovým potěrem, se ale používají i suché instalační systémy pro dřevěné podlahy.

Jak plánovat podlahové vytápění

Použití podlahového vytápění je nejlépe předvídat před zahájením stavby domu. Pak nebudou žádné problémy s výškou podlah a nutností jejich vyrovnání v místnostech s vyhřívanou podlahou a bez ní. Již ve fázi přípravy podkladu je nutné počítat s tím, že v podkladové vrstvě budou trubky. Musí být pečlivě vyrovnán, aby na něj položené tepelně izolační desky celoplošně přilnuly. Pokud se o to nestará, může dojít k prasknutí potěru, ve kterém budou zapuštěny trubky podlahového topení. To obvykle také vede k prasklinám v potrubí, kde se potěr propadá. Elektrické kabely jsou flexibilnější a tyto problémy se vyskytují méně často.

Vyhřívaná podlaha - jak neztratit teplo?

Vytápěná podlaha musí být chráněna před tepelnými ztrátami, proto se na vyrovnaný povrch pokládají tepelně izolační desky z tvrdého polystyrenu nebo minerální vlny ztužené pryskyřicemi.Pro zefektivnění práce se často používají speciální izolační desky nalepené na fólii – nerolované. Taková fólie je potištěna mřížkou, která usnadňuje přesné uspořádání a upevnění trubek. Tloušťka izolace by měla být zvolena tak, aby součinitel prostupu tepla podlahy byl menší než 1 W/(m2∙K) pro podlahy na stropech nad vytápěnými místnostmi, 0,25 W/(m2∙K) nad nevytápěnými sklepy a 0,3 W/(m2∙K) pro podlahy na zemi.

Vodní podlahové vytápění vs elektrické podlahové vytápění

Při volbě mezi vodním podlahovým vytápěním a elektrickým podlahovým vytápěním bychom si měli uvědomit, že elektřina je u nás drahá, takže za vytápění elektřinou hodně zaplatíme. Ale na druhou stranu náklady na pořízení topných kabelů nebo topných rohoží budou nižší než u prvků nezbytných pro provoz vodovodního systému. Vyhneme se také provozním problémům, ke kterým dochází při nesprávném provedení vodního podlahového vytápění.Elektrické podlahové vytápění je mnohem jednodušší, takže chyby při realizaci jsou méně časté. Výhodou tohoto řešení je také možnost vytápění podlahy bez nutnosti provozování ústředního topení např. v přechodných obdobích - jaro a podzim.

Pokud dojdeme k závěru, že podlahové vytápění chceme mít pouze v kuchyni a koupelně a v ostatních místnostech budou radiátory, pak použití samostatné instalace ústředního topení elektrické podlahové vytápění bude jistě rozumným řešením. Pokud by ale mělo být podlahové vytápění umístěno na větší ploše a jeho úkolem by bylo především zajistit příjemnou teplotu v místnostech, a ne jen eliminovat vliv studených podlah, budou provozní náklady elektrického vytápění tak vysoké, že vyplatí se investovat do systému vodního podlahového vytápění. Pokud jej pohání levný kotel na paliva, určitě nebudeme litovat vynaložených peněz.

Výhody podlahového vytápění

Při vytápění místností dochází k výměně tepla mezi topným zařízením a okolím především dvěma způsoby: sáláním a konvekcí. Tepelné záření spočívá v přenosu energie elektromagnetického záření, jehož zdrojem je každé těleso s teplotou vyšší než absolutní nula. Konvekce je přenos tepla, tedy výměna tepla, ke které dochází v důsledku pohybu tělesa (v tomto případě vzduchu v místnosti). Na rozdíl od běžných radiátorů podlaha vytápěná vodovodním potrubím nebo odporovými dráty vydává teplo především sáláním. To pozitivně ovlivňuje pocit tepelné pohody osob pobývajících v takto vytápěných místnostech.

Když je podlaha teplejší, naše tělo k ní vyzařuje méně tepla, takže k udržení tepla je potřeba méně tepla z okolí. Teplotu v místnosti tak můžete udržovat o cca 2 °C nižší než v případě konvekčního vytápění (běžné radiátory) a přitom cítit tepelnou pohodu.Díky nízké teplotě topné plochy podlahového vytápění oproti radiátorům je zamezeno cirkulaci vzduchu v místnosti (je předpokladem pro provoz konvekčního vytápění). To je důležitá výhoda pro lidi, kteří jsou alergičtí na prach. Tím, že se "nepřipeče" na povrchu radiátoru (je při teplotách nad 55°C), je i méně dráždivý.

Kam nainstalovat podlahové vytápění

Je podlahové vytápění vhodné do všech místností? Jednou z jeho vlastností je vysoká tepelná setrvačnost – teplota takového podlahového „topidla“ se mění pomalu. Doba od okamžiku zapnutí topení do okamžiku, kdy je jeho účinek pociťován v místnosti, se měří v hodinách. Po vypnutí zdroje tepla zase podlaha zůstane teplá po dlouhou dobu.

To ztěžuje regulaci teploty v místnosti a podlahové vytápění není dobrým řešením v místnostech s periodickým používáním, kde by bylo možné vypnout topení, aby se ušetřily peníze.Také tam, kde má být větší část podlahy pokryta nábytkem, se použití podlahových dlaždic nedoporučuje. Pouze nábytek s nohami vysokými přes 10 cm má malý vliv na množství předávaného tepla do místností.

Měli byste také pamatovat na relativně nízký výkon podlahového vytápění na metr čtvereční podlahy. To vše znamená, že je to jen zřídka jediný topný systém v domě. Typicky je systém instalován s několika smyčkami podlahového vytápění ve vybraných místnostech a několika konvekčními radiátory v jiných.

Vodní podlahové vytápění - jak položit potrubí?

Vodní podlahové vytápění se nejčastěji vyrábí z trubek ze síťovaného polyetylenu (PE-X), polypropylenu (PP) nebo polybutylenu (PB) nebo vícevrstvých (plastových a hliníkových) nebo měděných trubek s plastovým pláštěm. Musí být dobře připevněny k podkladu, aby při pokládce potěru nevyplavaly nahoru.Měli byste také zajistit, aby jeden okruh nebyl delší než 150 m, jinak budou tlakové ztráty v potrubí příliš velké a oběhové čerpadlo je nebude schopno.

Teplota vody, která je topným médiem, klesá se vzdáleností od kotle, přičemž celá podlaha by se měla ohřívat rovnoměrně. Potrubí se tedy nijak nepokládá. Nejoblíbenější uspořádání je ve formě meandru nebo smyčkové cívky. Meandrující spirála nezajišťuje rovnoměrné rozložení teploty podlahy. Proto by měl být uspořádán tak, aby jeho začátek byl podél stěny s největší tepelnou ztrátou. Pro dosažení rovnoměrnějšího rozložení teploty podlahy je položena smyčková cívka, tj. dvojitě složené potrubí. Poskytuje lepší topné podmínky, ale vyžaduje více potrubí a více práce.

Vzdálenost hadic by měla být 10-30 cm. Potom se zabrání vzniku teplejších a chladnějších míst na povrchu podlahy.U vnějších stěn, v tzv. okrajové zóně, lze zúžit rozteč spirály pro získání vyšší teploty povrchu podlahy v těchto místech. Je výhodné použít samostatné topné okruhy pro okrajovou zónu a pro zbytek místnosti. Vzdálenost mezi trubkami a vnějšími stěnami by měla být alespoň stejná jako rozteč spirálových trubek a při absenci boční tepelné izolace ne menší než 0,5 m.

Elektrické podlahové vytápění - jak položit kabely a topné rohože?

Když se rozhodneme pro elektrické vytápění, budeme muset místo vodovodního potrubí položit topné kabely. Práce začíná montáží instalační krabice do zdi. Kabel je veden z krabice přes ochrannou trubku (vodovod), dále podél podlahy rovnoběžně s nejdelší stěnou místnosti. Každých cca 50 cm musí být připevněn k zemi pomocí úchytů nebo upevňovacích pásek. Rozteč kabelů závisí především na typu podlahy a předpokládaném topném výkonu – přejímá se v souladu s pokyny výrobce.Kabel má specifickou délku a výkon - musí odpovídat velikosti místnosti, kterou má vytápět.

Topné kabely, které budou pokryty potěrem, nesmí být položeny přímo na izolační vrstvu. Díky nízké tepelné vodivosti by se teplo z kabelu neodvádělo dostatečně rychle, v důsledku čehož by se výrazně zvýšila teplota kabelu a mohlo by dojít k jeho poškození. Proto se kabely upevňují na pásku nebo montážní mřížku, díky čemuž se nepřichytí k zemi. Naproti tomu u systémů podlahového vytápění kladených do dřevěných podlah na trámech jsou topné kabely položeny přímo na tepelnou izolaci a nejsou pokryty vrstvou m alty. Mezi topnými tělesy a dřevěnou podlahou by měl být ponechán volný prostor 3-5 cm.

Je důležité, aby instalace nebyla položena při teplotách nižších než -5-0°C, protože kabely tuhnou. V této situaci můžete kabel odvinout a připojit ke zdroji napájení.Poté, co je elastický, měl by být odpojen a okamžitě přistoupit k pokládce. V hotové vrstvě, když již nejsou vidět kabely, nelze vrtat žádné otvory. Mohlo by dojít k přetržení kabelu a jeho oprava by vyžadovala zničení potěru v místě poškození. Pokud je kabel poškozen, je nejlepší použít systémového instalačního technika, který má vhodné zařízení pro detekci přerušení.

Jak zkontrolovat těsnost instalace a správný chod podlahového topení

Po položení všech topných smyček je systém vodního podlahového vytápění tlakově testován, aby bylo zajištěno, že je těsný. Topné kabely je také nutné zkontrolovat měřením izolačního odporu - zda nedošlo k jejich poškození při montáži.

Když je vše v pořádku, můžete se pustit do výroby topné desky, tedy podlahové vrstvy, do které budou zapuštěny trubky nebo kabely. Obvykle se k tomu používá cementový nebo anhydritový potěr připravený z hotových směsí.Podlahový potěr kladený na vrstvu tepelné izolace (plovoucí) bez výztuže by měl mít tloušťku minimálně 7 cm. Pokud má být tenčí, je nutné použít v polovině jeho tloušťky výztuž z kovové sítě. Pohybovat se po něm je dovoleno až po dobrém svázání a vytvrzení, tedy po 7-10 dnech. Potrubí otopného systému by během betonáže a doby tuhnutí betonu mělo zůstat pod tlakem 0,3 MPa.

Kategorie:

Rekonstrukce