Vysvětlíme, jaké jsou typy vnitřních instalací a jaké formality obnáší jejich realizace, jak by měla vypadat smlouva na montážní práce. Vnitřní instalace jsou jedním z nejdůležitějších prvků domu. K nim jsou pak připojena všechna zařízení. Správně provedené instalace uvnitř domu určují jeho funkčnost, proto byste na ně měli myslet s dostatečným předstihem, již ve fázi plánování stavby.

Jaké jsou typy vnitřních instalací?

Rozlišujeme následující typy vnitřních instalací:

1. Elektroinstalace

Prvním typem vnitřní instalace, se kterou se můžeme v domácnostech setkat, je elektroinstalace. Skládá se z různých typů vodičů, elektrických zásuvek, propojovacích krabic, osvětlení a také uzemnění a rozdělovačů. Při stavbě domu by mělo být správně navrženo jejich uspořádání s přihlédnutím ke komfortu uživatelů a účelu místností a budoucím rozvodům elektrických zařízení v bytě. Dobrým řešením je předem se poradit s projektantem, který poradí nejoptimálnější řešení. Nejprve musíte určit vaši spotřebu elektřiny. Dále je nutné uvést předpokládaný počet zařízení, která budou připojena k napájení, tedy veškerá elektronika, domácí spotřebiče, osvětlení atd.

Důležité! Podle současných předpisů by standardní napětí, které se do našich domovů z elektrárny dostává, mělo být 230V.

Můžeme si vybrat z několika různých variant umístění a instalace elektroinstalace:

  • povrchové instalace - typ instalace, při které se elektrické vodiče i další prvky montují přímo na již omítnuté stěny bez vykopávání drážek. Takzvaný maskovací proužky. Přisazená instalace se skládá z elektrických vodičů (různý průřez podle toho, zda napájí zásuvky nebo osvětlovací body), přisazených zásuvek s uzemněním nebo bez, které jsou v hermetickém provedení, určené do vlhkých prostor. Taková instalace potřebuje také nástěnné krabice (jedno, dvojité nebo větší) a nástěnné vypínače (jednopólové, dvoupólové, někdy hermetické provedení). Systém přisazené instalace je bezesporu nejméně komplikovaný na instalaci a elektrika lze snadno vyměnit. Nevýhodou tohoto řešení je zase stylová nekompatibilita s jakýmkoliv řešením interiéru a také nutnost provádět instalaci z bezpečnostních důvodů s větší opatrností než u zapuštěné verze.
  • zapuštěné instalace - systém podomítkové instalace se skládá z kulatých elektrických vodičů skrytých v tzv. potrubí. Tento typ instalace zajišťuje minimalistický efekt interiéru, čistotu a prostornost. Charakteristická je zde také snadnost a rychlost montáže a také možnost snadné výměny elektrických kabelů v budoucnu. Výrobci takových instalací navíc nabízejí celou řadu řešení, která splňují individuální potřeby uživatelů a zajišťují komfort jejich používání. Nevýhodou je jistě cena jejich výroby a montáže.
  • nástěnné instalace - tento instalační systém je poměrně moderní. Skládá se z plochých elektrických kabelů položených na vícežilových stěnách a maskovaných vrstvou omítky. Výhodou tohoto systému je vyhnutí se nutnosti kování stěn a nevýhodou - problematická a složitá výměna elektro v budoucnu.
  • podlahové instalace - tento systém se používá krátce, jedná se o nejmodernější způsob instalace elektroinstalace.Elektrické vodiče jsou rozmístěny pod podlahou a umístěny v trubkách, aby se zabránilo poškození instalace. Jedná se bezesporu o nejestetičtější montážní systém, ale také nejnáročnější na realizaci, a tím i nejdražší. Navíc může být v budoucnu problematické provádět případné korekce, proto by pro tento typ elektroinstalace měli být vybráni zkušení odborníci.

Kromě základních elektrických přípojek v domácnosti stojí za zvážení i otázka doplňkových přípojek, které se mohou osvědčit, tedy přípojka pro domácí telefon, vjezdové brány, zahradní osvětlení atd.

2. Plynoinstalace

Plynoinstalace dodává plyn do našeho domu speciálním potrubím natřeným žlutě. Tato instalace umožňuje snadnější vytápění domu a ohřev vody. Montáž plynoinstalace by měla být přísně svěřena osobě se zvláštní kvalifikací a celá instalace by měla být z bezpečnostních důvodů provedena až po finální úpravě stěn.

Důležité! Plynová instalace nesmí být žádným způsobem zakryta nebo skryta.

Vzhledem ke způsobu dodávky plynu do objektu můžeme rozlišit dva typy plynoinstalací:

  • instalace na zemní plyn - nejběžnější varianta. V tomto případě je nutné připojení k plynové síti a
  • instalace s kapalným plynem (tzv. LPG) - zde se používá speciální nádrž umístěná mimo budovu.

Plynová instalace obsahuje takové prvky, jako jsou: potrubí, spojky, spony, armatury kohoutků, regulační armatury, plynoměry, ochranné a těsnící příslušenství a také redukční ventily. Jsou zde také revizní otvory, které umožňují přístup do instalačního systému v případě jakýchkoliv problémů.

3. Instalace topení

Rozlišujeme dva typy instalace vytápění:

  • standardní instalace vytápění - vede se potrubím až k nástěnným radiátorům nebo
  • systém podlahového vytápění - je veden pod vrstvou podlahy.

Vytápěcí systém zajišťuje správnou teplotu v místnostech. Aby byl co nejúčinnější, měl by být navržen tak, aby umožňoval rovnoměrné rozložení teplot. O způsobu vytápění bychom se měli zamyslet již ve fázi stavby domu. Bez ohledu na to, jaký systém zvolíme, je nabídka trhu pro vytápění mimořádně bohatá, takže pro sebe jistě najdeme optimální řešení. Pokud v této oblasti nemáme žádné znalosti nebo zkušenosti, vyplatí se poradit se s profesionály.

4. Vodoinstalace (vodovod)

Prvním typem vnitřních instalací, se kterými se můžeme v našich domácnostech setkat, je vodovodní a kanalizační systém.Jedná se o systém vzájemně propojených prvků, díky nimž je možné přivádět studenou vodu a teplou užitkovou vodu (bez jakýchkoliv nečistot, vhodná k mytí i spotřebě) do jednotlivých místností v každém patře objektu. Vodu je možné dodávat z obecních vodáren nebo např. z naší soukromé studny.

Vodovodní instalace se skládá z:

  • potrubí - s jejich pomocí je voda správně rozváděna po zařízení, pod správným tlakem a zachování její nejvyšší kvality;
  • konektory a armatury - spojují různé části instalace a mění směry vodovodního potrubí. Po řádné ochraně zabraňují vytékání vody z instalace;
  • kování včetně:

- regulační armatury, ve formě ventilů,

- bezpečnostní kování zachycující částice škodlivé pro vodní systém,

- měřicí armatury v podobě vodoměrů měřících spotřebu vody a

- odběrné armatury, jejichž úkolem je čerpat vodu z instalace.

Vodoinstalace se liší konstrukcí a použitými materiály (např. ocelové, měděné nebo plastové trubky). Vyplatí se proto předem zvážit, jaké řešení bude v konkrétní situaci nejpřínosnější, s ohledem na odolnost daného materiálu vůči vnějším faktorům, náklady na vybudování celého vodního systému nebo náročnost jeho montáže.

Projekt vodovodního řádu je důležitou součástí dokumentace. Je velmi důležité předpovědět umístění kuchyně a koupelny na začátku stavby. Dále je nutné naplánovat umístění tzv místa odběru vody, která obvykle zahrnují přípojky:

  • v koupelně: umyvadlo, WC, bidet, sprcha a vana,
  • v kuchyni: dřez, myčka, lednice,
  • v prádelně, garáži, kotelně: pračka, technická komora, kohoutek,
  • mimo budovu: ventil na stěně pro přívod vody, např. pro zalévání zahrady.

Při plánování uspořádání vodovodu se také vyplatí pečlivě naplánovat umístění a velikost vany, sprchového koutu, umyvadla nebo toalety.

5. Instalace kanalizace

Kanalizační instalace je druh sanitární instalace, jejímž úkolem je odvádět z našeho domu použitou vodu ve formě splašků, která jde kanalizací do městské čistírny odpadních vod, domovní čistírny odpadních vod nebo do domácí septik.

Podle účelu rozlišujeme tyto typy kanalizací:

  • sanitární splašky - zodpovědné za odvádění splašků z jednotlivých sanitárních zařízení umístěných v domě do kanalizace (obecní nebo domovní čistička odpadních vod nebo septik),
  • odvod dešťové/dešťové vody - zodpovídá za odtok dešťové vody a tání sněhu z urbanizovaných oblastí s nepropustným substrátem (např. střechy, silnice, příjezdové cesty, chodníky, parkoviště) a jejich odvádění do přírodních nádrží, jako jsou řeky nebo jezera nebo do infiltračního systému,
  • kombinovaný kanalizační systém - kombinace kanalizačních a dešťových kanalizací, která se vyznačuje jímáním veškerých splaškových vod z území v rámci tzv. povodí odpadních vod a jejich vypouštění do jímače ve formě tekoucího vodního toku.

V závislosti na lokalitě však rozlišujeme:

  • vnitřní kanalizační systém - sběrná místa odpadu jsou umístěna uvnitř budovy a
  • externí kanalizační systém - sběrny odpadu umístěné mimo dům.

Konstrukčně se každá stoka skládá z:

  • kanalik, tedy přípojka na kanalizaci,
  • přístupy, tj. úseky spojující sanitární potřeby se stoupačkami,
  • kanalizační stoupačky, také známé jako svodové trubky,
  • horizontální odtokové potrubí,
  • sifony, revize (čističe), ventilační otvory a podlahové vpusti.

6. Teletechnická zařízení a alarmy

Ještě před zahájením stavby domu je na zvážení, zda budeme potřebovat nějaké další technické instalace. Jedná se především o následující systémy:

  • interkomový systém - skládá se z dveřní stanice s mikrofonem, reproduktorem a přivolávacím tlačítkem instalovaným na bráně a unifonu s reproduktorem, mikrofonem a tlačítkem pro otevírání brány umístěného v objektu. Místo klasického vrátného můžete vyzkoušet i video vrátný, který má v externí kazetě přídavnou kameru a v domě je umístěn panel s monitorem.Přenos signálu mezi dveřní stanicí a přijímačem v budově je možný po drátech nebo rádiem,
  • alarmový systém - skládá se z ovládacího panelu, sirén, ovládacích zařízení a různých senzorů. Stejně jako v případě interkomu si můžete vybrat systém s kabely umístěnými uvnitř budovy a (případně) zahrady nebo bezdrátový systém,
  • monitorovací systém - sestává z takových prvků, jako je záznamník, disk kamery (který se montuje do pouzdra záznamníku), napájecí zdroj, propojovací kabely ke kamerám, napájecí zástrčky kamery a rozvaděč napájení. Nabídka trhu v oblasti monitorovacích systémů je mimořádně bohatá, a tak je na zvážení, k čemu má sloužit, jak bude využíván a co od něj očekáváme. Pro usnadnění instalace byste také měli předem promyslet vhodné umístění kamer,
  • klimatizační systém - skládá se z výparníku, kompresoru, kondenzátoru, expanzního ventilu a ventilátorů.Klíčovou roli zde hraje chladivo (ve formě kapaliny obvykle doporučené výrobcem konkrétního zařízení), které cirkuluje v systému stlačené a expandované a snižuje teplotu vzduchu. Klimatizační systémy lze rozdělit do různých typů v závislosti na konstrukci klimatizace a montážním řešení. Vzhledem ke konstrukci a konkrétně počtu jednotek, ze kterých se zařízení skládá, se klimatizace dělí na monobloková řešení (klimatizace se skládá z jedné jednotky), splitová řešení (klimatizace se skládá ze dvou jednotek) a multisplitová řešení ( klimatizace se skládá ze dvou několika jednotek). Pokud jde o možnosti instalace klimatizací, rozlišujeme klimatizace nástěnné, nástěnné a stropní (také nazývané stropní klimatizace), podlahové klimatizace, kazetové klimatizace a potrubní klimatizace,
  • ventilační systém - v rodinných domech se používají dva typy větrání: gravitační (přirozené) nebo mechanické (přívod a odvod).Aby bylo zajištěno správné fungování gravitační ventilace, musí být zajištěn správný přívod a odvod vzduchu. Pokud je dům vzduchotěsný a dobře izolovaný, bude nutné mechanické větrání, které zajistí nepřetržitý přísun vzduchu, protože zajišťuje účinnou výměnu vzduchu za všech povětrnostních podmínek. Tento typ větrání se skládá z potrubního ventilátoru, potrubí a odsávacích mřížek umístěných v místnostech vyžadujících větrání (koupelny, kuchyně, místnosti bez oken) a odvodu použitého vzduchu mimo budovu, který je umístěn ve venkovní stěně nebo ve střeše (odtah dlaždice). Pokud je toto větrání navíc vybaveno výměníkem (rekuperátorem), umožňuje měřitelné úspory při rekuperaci tepelné energie v zimním období.

Vyžaduje vnitřní instalace stavební povolení?

V souladu s ustanoveními stavebního zákona by měla být budova navržena se všemi potřebnými instalacemi.To znamená, že projekt stavby musí obsahovat i návrh všech instalací. Takový projekt bude potřeba bez ohledu na to, zda stavba vyžaduje stavební povolení nebo ohlášení stavby.

Podle platných ustanovení zákona stavební zákon nevyžaduje rozhodnutí o stavebním povolení, ale vyžaduje ohlášení stavebnímu a stavebnímu úřadu stavbu:

1. síť (článek 29(1)(23):

  • elektrárny se jmenovitým napětím ne vyšším než 1 kV,
  • vodárna,
  • kanalizace,
  • termální,
  • plyn s pracovním tlakem ne vyšším než 0,5 MPa;

2. připojení (článek 29(1)(23):

  • elektřina,
  • vodárna,
  • kanalizace,
  • plyn,
  • termální,
  • telekomunikace

Výstavba přípojek vyžaduje přípravu situačního plánu na základě kopie aktuální hlavní mapy nebo jednotkové mapy přijaté ve státním geodetickém a kartografickém zdroji. V případě výstavby elektrických přípojek je třeba použít ustanovení energetického zákona. Při výstavbě vodovodních a kanalizačních přípojek se však uplatňují ustanovení zákona o hromadném zásobování vodou a hromadném odvádění odpadních vod. To neplatí pro situaci, kdy investor ohlásil stavbu (§ 29a stavebního zákona).

Na práce spočívající v instalaci instalací uvnitř i vně užívané budovy není potřeba stavební povolení ani ohlášení. To se však netýká plynových zařízení (článek 29(4)(3d) stavebního zákona).

Pokud jde o plynová zařízení, podle čl. 29 sekund d stavebního zákona, k provádění prací spočívajících v instalaci plynoinstalace uvnitř i vně užívané stavby není třeba stavební povolení, ale ohlášení stavebnímu a stavebnímu úřadu.

Návrh vnitřních instalací

Návrh vnitřních instalací by měl především zahrnovat:

  • technický popis instalace,
  • jakékoli výpočty,
  • instalační schéma,
  • seznam materiálů a
  • instalační plány.

Vyplatí se zde připravit všechny technické výkresy instalačních prvků, jejich uspořádání, jakož i schémata vodoměrů a plynoměrů. Dále kopie oprávnění projektanta, jeho prohlášení, aktuální kopie členství v komoře atd.

Investoři si často kladou otázku, zda by projekty vnitřní instalace měly být zahrnuty do stavebního projektu. Věci neusnadňuje ani to, že předpisy v této oblasti se neustále mění. Aktuálně, po změnách, které vstoupily v platnost 19. září 2020, by měly být do technického návrhu zahrnuty návrhy vnitřních instalací.Toto je povinný prvek stavebního projektu.

Technický návrh zahrnuje takové záležitosti, jako je popis konstrukce, výsledky výpočtů, energetická náročnost a často takové geologické a inženýrské studie a geotechnické podmínky pro stavbu budovy. Tento projekt by měl zohledňovat nejen obecné informace, ale také podmínky připojení vydané vodárnami, plynárnami a obcí. Kromě toho by tento dokument měl obsahovat obecné údaje a podrobné pokyny týkající se jednotlivých instalací, materiálů, zařízení a armatur. Kromě toho budou nutné karty pro výběr zařízení, seznam norem a právních aktů pro realizaci a akceptaci instalací a také směrnice pro dodavatele konkrétních průmyslových odvětví.

Přestože je technický návrh nezbytnou součástí návrhu stavby, nemusí být přiložen k žádosti o stavební povolení. Mělo by být připraveno před zahájením stavebních prací. Ani v této fázi však ani při podání oznámení o plánovaném zahájení stavebních prací nevzniká povinnost předkládat úřadu technický návrh.Je však nutné předložit vyjádření projektanta k vypracování technického návrhu v souladu s platnými předpisy. Technický návrh však musí být předložen v poslední fázi investice, přiložený k žádosti o kolaudační souhlas.

Důležité! Technický návrh nemusí být přiložen k žádosti o stavební povolení. Podává se v konečné fázi výstavby spolu se žádostí o kolaudační souhlas.

Investor je povinen předat správci stavby projekt stavby spolu s technickým projektem. Stavbyvedoucí prohlašuje, že obdržel kompletní technický návrh, který potvrzuje příslušným zápisem do stavebního deníku. Rovněž je povinen na každou žádost předložit stavebnímu dozoru technický projekt.

Někdy technický návrh počítá s různými typy doplňkových instalací, které ovlivňují komfort užívání budovy. Patří mezi ně instalace jako: domácí telefon, mechanická ventilace s rekuperátorem, klimatizace nebo solární instalace.

Je možné provádět změny technického provedení včetně změn instalace. Takové změny by měly být vyznačeny na projektu a měly by být zpracovány náhradní výkresy připojené jako příloha k dokumentům předloženým k žádosti o stavební povolení.

Náklady na interní instalaci

Kolik zaplatíme za provedení a montáž vnitřních instalací záleží na ploše domu, kolik a jaký typ instalací bude v objektu atd.

Například v rodinném domě o rozloze cca 150 m2 se suterénem a podkrovím jsou náklady na základní elektroinstalaci cca 15 000-20 000 PLN. V průměru lze předpokládat, že každých dalších 10 m2 plochy je o cca 1000 PLN více. Náklady na instalaci dvojité (základní) zásuvky a položení jednoho elektrického bodu jsou asi 50-100 PLN. Základní elektroinstalace je: instalace bez kamer, elektrických rolet a doplňkových externích přípojek.Ocenění zahrnuje: materiál, práci, montáž základních zásuvek a konektorů, krabic, všechna potřebná měření a přípravu veškeré dokumentace.

Průměrné náklady na instalaci plynu v rodinném domě jsou asi 13 000 PLN. Za jeho jednotlivé prvky zaplatíme následovně:

  • plynový kotel - jejich ceny se pohybují od 1500 PLN až přes 5000 PLN. S výběrem nejdražších kamen bude spojena i nutnost nákupu dražších topidel za 1000-1500 PLN,
  • napojení na kotelnu a zaplacení pronájmu nádrže (v případě LPG) - 2000-3000 PLN.

Vodoinstalace a kanalizační instalace jsou z hlediska cen charakterizovány v průměru následovně:

  • připojení k vodovodní síti - od 1500 PLN do 2500 PLN,
  • připojení instalace k místu odběru vody - od 50 do 130 PLN/bod,
  • montáž vodovodního a kanalizačního systému - od 100 do 150 PLN/mb,
  • přístupy vodovodního a kanalizačního systému - od 200 do 250 PLN/ks. (v případě měděných přístupů bude cena vyšší),
  • instalace odpadních vod v domě a výstavba stoupaček odpadních vod - od 300 do 400 PLN/kus,
  • odvzdušnění kanalizačního systému - od 100 PLN,
  • septik - od 2 000 PLN do 7 000 PLN (později likvidace odpadních vod cca 15 PLN/m3),
  • domácí čistírna odpadních vod - od 6 000 PLN,
  • podlahové vytápění - od 30 do 50 PLN/m2

Pokud jde o průměrné náklady na dodatečné vnitřní instalace, jsou následující:

  • interkom - od 350 do 500 PLN/bod hrubého,
  • alarm - cca 120 PLN/bod hrubého,
  • monitorování - cca 3 000 PLN
  • klimatizace - od 1 800 PLN do 3 000 PLN (včetně nákupu a instalace a následného použití a servisu),
  • ventilace - od 14 000 do 25 000 PLN.

Samozřejmě jsou to pouze odhadované ceny. Konečná cena vnitřních instalací závisí na mnoha okolnostech – zvoleném instalačním systému, vybraných přístrojích, zařízení a použitých materiálech, způsobu montáže, velikosti domu, individuálních očekáváních investora a dalších důležitých faktorech. Rovněž stojí za připomenutí, že tyto náklady se každým rokem zvyšují o několik procent a v poslední době jsme byli svědky zvláště vysokého nárůstu všech nákladů souvisejících se stavbou domu.

Právní základ:

  • Zákon ze dne 7. července 1994 – Stavební zákon (konsolidovaný text: Sbírka zákonů z roku 2020, položka 1333, ve znění pozdějších předpisů)

Kategorie:

Rekonstrukce