Mezi výhody podlahového vytápění patří: příjemné teplo, žádné viditelné instalační prvky v místnostech, nižší spotřeba energie než v případě klasických radiátorů. To stačí k pokušení mnoha investorů. Musíte však vědět, že ovládání systému vodního podlahového vytápění by mělo být dobře naplánováno.
Pro řízení provozu vodního podlahového vytápění se doporučuje systém regulace počasí. Teplota vody dodávající instalaci se pak přizpůsobí venkovní teplotě měřené externím čidlem. Díky tomu se spolu s její změnou okamžitě změní teplota vody cirkulující v podlaze.V systémech s také možným jednodušším ovládáním - pomocí termostatu instalovaného v místnosti - se voda v systému ohřívá tak dlouho, dokud se nezvýší teplota v místnosti vlivem zvýšení venkovní teploty. Teprve poté se podlaha začne ochlazovat. Pak už může být v místnosti příliš horko, což znamená iracionální hospodaření s energií.
Podlahové topení má vysokou tepelnou setrvačnost – pomalu se zahřívá a pomalu ochlazuje. Než dojde k předání tepla do místnosti, musí se zahřát beton, ve kterém je vodovodní potrubí umístěno. Nahřátý beton naopak zůstává teplý ještě dlouho po vypnutí zdroje tepla. V místnostech s plošným vytápěním proto není přizpůsobení množství dodávaného tepla otopným systémem rychle se měnící potřebě tak efektivní jako v případě moderních radiátorů s malým vodním objemem.
Teplota vody v systému plošného vytápění je nižší než u typického vytápění nástěnnými radiátory. Obecně je instalace navržena tak, aby teplota přívodu nepřesáhla 55 °C a při běžném provozu byla udržována na 40 °C. Z tohoto důvodu je podlahové vytápění vhodné zejména pro spolupráci s nekonvenčními topnými zařízeními – tepelnými čerpadly, solárními kolektory, geotermálními zdroji, ale také např. kondenzačními kotli. Všechna tato zařízení jsou nejúčinnější, když je teplota přívodu do topného systému nízká.
Konvenční topné kotle ohřívají vodu na vyšší teplotu, takže aby bylo možné napájet systém podlahového vytápění, je nutné použít systém, který ji sníží (některé dražší modely plynových kotlů mohou mít např. vestavěný systém). Typickým řešením je tzv. směšovací systém s třícestným ventilem s elektropohonem, který reguluje stupeň směšování teplejší (přívodní) vody s chladnější (vratnou).Po jeho použití může být teplota vody na výstupu z kotle mnohem vyšší, než je přijatelné pro podlahové vytápění. Pak již nic nebrání tomu, aby zdrojem tepla byl i kotel na tuhá paliva, který ohřívá vodu na teplotu téměř 100 °C. Jen je třeba pamatovat na to, že jej nelze připojit přímo k instalaci v uzavřeném systému. Podlahové vytápění proto musí být napájeno kotlem na tuhá paliva přes přídavný výměník.
Jak odvzdušnit systém podlahového vytápění>
Podlahové vytápění obvykle není jediným topným systémem v domácnosti. Téměř vždy jsou některé místnosti vytápěny běžnými radiátory. Teplota vody napájející instalaci by proto měla být různá - ta, která dodává podlahové vytápění, musí být chladnější Pokud je smyčka podlahového vytápění pouze doplňkem instalace s radiátory, lze toho dosáhnout použitím speciálních ventilů, tzv. -nazývané omezovače teploty zpátečky.V případě více smyček je cenově výhodnější připravovat vodu o nižší teplotě centrálně pomocí směšovacího systému. To vyžaduje termostaticky ovládaný regulační ventil a přídavné čerpadlo pracující nezávisle na oběhovém čerpadle protlačujícím vodu kotlem.
Teplota přívodní vody podlahového vytápění: jak ji snížit>
V směšovacím systému se nejčastěji používá zařízení zvané směšovací souprava nebo čerpadlo-míchací skupina. Jedná se o předmontovanou sadu, která se obvykle skládá z čerpadla, odvzdušňovacího ventilu, zpětného ventilu, termostatického směšovacího ventilu s dálkovým čidlem a teploměru. Jeho výhodou je malá velikost (ve srovnání se systémem sestaveným ze samostatně zakoupených komponentů) a jednoduchá montáž omezená na připojení přívodního a vratného potrubí.
