Jak nainstalovat podlahové vytápění: krok za krokem. Udělat dobře fungující systém podlahového vytápění je obtížnější než instalace s tradičními radiátory - vyžaduje více dovedností od instalatéra, je dražší a náchylnější k chybám, obtížně se opravuje po stavbě a dokončení interiéru.

Většina hotových architektonických projektů obsahuje systém ohřevu vody s radiátory, takže pokud chcete mít podlahové vytápění v některých místnostech nebo v celém domě, je nutné předělat instalaci topení. V domě postaveném podle individuálního projektu lze vše naplánovat hned.

Návrh instalace vodního podlahového vytápění

Projektant určí počet okruhů a velikost jednotlivých topných desek i trasu potrubí - jejich délku, rozteče a uspořádání. Doporučený průměr trubky závisí na délce smyčky. Pokud se k vytvoření dlouhé smyčky použijí trubky příliš malého průměru, odpor proudění bude příliš velký a oběhové čerpadlo může mít problémy s jeho překonáním. Pak podlaha nedosáhne nastavené teploty a v místnosti nebude dostatek tepla.

Podlahové vytápění by nemělo běžet pod některými prvky odolného zařízení, např. krbem a velkým a masivním nábytkem, protože by mohlo dojít k jeho přehřátí a v důsledku toho i poškození. Teplo vyzařované touto částí instalace by také nebylo správně využito. Před položením podlahy a nejlépe před vytvořením jejího designu by proto umístění takových předmětů v interiérech měli určit budoucí uživatelé.

Zavádění architektonických změn při stavbě domu (přesunutí příčky, rozdělení místnosti nebo propojení místností, změna umístění krbu atd.) je běžnou praxí. Pokud ovlivní průběh instalace podlahového topení, měl by se upravit i jeho návrh, ale většinou tomu tak není. Systém podlahového vytápění, který byl náhodně upraven, nebude správně fungovat a nemusí poskytovat podmínky, které se od něj očekávají.

Instalační práce by měly být zahájeny v příslušné fázi výstavby nebo rekonstrukce domu. V nově postaveném domě - po uzavření pláště. V rekonstruovaném domě může být instalace systému vodního podlahového vytápění problematická z důvodu souvisejícího zvýšení úrovně podlahy. Jeho celková tloušťka s vytápěním a podlahou je minimálně 18 cm (10 cm izolace z tvrdého polystyrenu, 6,5 cm silná cementová stěrka, 1,5 cm silná terakota s lepicí m altou).Pokud jsou interiéry nízké, další snížení výšky nemusí být přijatelné.

Jak nainstalovat podlahové vytápění: příprava podkladu a izolace

Podlahové vytápění se nejčastěji provádí za mokra - trubky položené na vrstvě izolace jsou pokryty betonovou podlahovou základnou, nazývanou také potěr nebo potěr.

Země, obvykle chudý beton položený na zemi (v případě podlahy na zemi) nebo strop, musí být pečlivě srovnány, hladké a čisté, aby na ně položené tepelně izolační desky dobře přilnuly. celý povrch. Pokud po zatížení následnými vrstvami vyčnívají, mohou se deformovat a pak je velmi pravděpodobné, že potěr popraská a poškodí trubky v něm uložené. Izolační materiál musí být vhodný pro izolaci podlah.

Podklad zhotovený na zemi je nutné dodatečně chránit izolací proti vlhkosti z polyetylenové fólie.

Tepelnou izolaci podlahy tvoří tuhé polyuretanové nebo polystyrenové desky o hustotě minimálně 20 kg/m3 nebo minerální vlna ztužená pryskyřicí.

Pokud se jedná o běžné desky, které nejsou z výroby chráněny proti vlhkosti, měla by se na ně nanést stavební fólie. Vhodnější je použití speciálních desek chráněných proti vlhkosti a pokrytých vícevrstvou fólií z hliníku odrážející tepelné záření a s rastrem usnadňujícím pokládku potrubí v pravidelných rozestupech. Desky se nalepí na folii a celé se to sroluje. Trubky jsou k takové izolaci připevněny speciálními držáky (sponami), aby se při pokládce podlahové podložky nepohybovaly. Rukojeti mají ostré hroty, které se snadno zapíchnou do izolace.

Dobrým řešením je také systémová izolace v podobě tvrdých polystyrenových desek s pravidelně rozmístěnými výstupky, mezi které se nasouvají trubky. Jazýčky - stejně jako mřížka natištěná na fólii - pomáhají udržovat správnou vzdálenost a drží trubku, kterou již není třeba připevňovat k zemi.

Bez ohledu na použité desky je třeba dbát na to, aby se potěr nedostal mezi ně. Je dobré je slepit širokou lepicí páskou.

Trubky podlahového vytápění by měly být izolovány lépe než v interiérech vytápěných klasickými radiátory, aby co nejméně tepla z instalace bylo vyzařováno do země nebo do místnosti v nižším patře.

V domech s průměrnou potřebou energie na vytápění se na stropy mezi vytápěnými podlahami, které nejsou běžně tepelně izolované, vyplatí položit pěticentimetrovou vrstvu polystyrenu.

V podlaze na zemi připravené pro podlahové vytápění nesmí být vrstva izolace tenčí než 15 cm.

Instalace podlahového vytápění: dilatační spáry

Deska s podlahovým vytápěním nesmí přijít do styku s konstrukčními prvky budovy. Mezi ní a stěnami ponechte mezery - tzv. dilatační spáry.

Stejné mezery je nutné použít také k oddělení jednotlivých místností s podlahovým vytápěním a k rozdělení podlahy v jednom interiéru na menší části, pokud je velmi velký (má stranu delší než 7 m nebo plochu větší než 30 nebo 50 m2 v závislosti na typu podkladu) a složitém tvaru (např. L nebo U).

Nechráněná deska by mohla prasknout v důsledku expanze způsobené zahříváním.

Kombinace podlahového vytápění s tradičními radiátory

Dilatační spáry jsou vyplněny tzv. okrajovou izolací ze speciální polyetylenové pěnové pásky o tloušťce cca 1 cm. Musí přilnout ke stěně po celé délce a v rozích a dosahovat až k dokončovací vrstvě (pokud není trvale připevněna k podlaze). Neměl by být nadměrně natahován, aby se nezmenšila jeho tloušťka (dilatace by měla být alespoň 0,5 cm). Při pokládání potěru by se to pak mohlo roztrhnout.

Potěr také nemůže jít za pás.

Pro zhotovení dilatačních spár můžete použít i dřevěné pásy, které se po zavadnutí potěru odstraní.

Instalace podlahového vytápění: těsné potrubí bez přípojek

Systém podlahového vytápění musí být dokonale těsný, zejména v místech, která jsou po instalaci nepřístupná, tedy v potěru. Aby bylo jisté, že tomu tak bude, měla by být vyrobena z ohebných trubek vyrobených ze spirály takové délky, aby každý oběh byl vyroben výhradně z jednoho úseku trubky. Pod vrstvou potěru nezůstanou žádné spáry, které by byly vystaveny netěsnosti i při maximální opatrnosti.

Plastové trubky jsou nejběžnější. Důležité je, aby měly tzv. antidifúzní bariéru zabraňující pronikání kyslíku.

Při výrobě podlahového vytápění se trubky formují do smyček a připojují se k rozdělovačům s přípojkami, ke kterým se připojují tvarovky vhodné pro zvolený potrubní systém. Počet připojení musí odpovídat počtu topných smyček. Začátek každé smyčky musí být připojen k přívodnímu rozdělovači, do kterého je přiváděna topná voda ze zdroje tepla (kotel, tepelné čerpadlo), a konec - k vratnému rozdělovači, který "sbírá" vodu vracející se z podlahy instalaci a odvádí ji ke zdroji tepla.

Rozteč potrubí se volí podle velikosti potřeby tepla v místnosti a teploty vody v instalaci. Je třeba vzít v úvahu i izolační vlastnosti podlahy.

Rozteč trubek je obvykle 10 až 20 cm. Čím jsou menší, tím je teplota podlahy rovnoměrnější.

Trubkové smyčky jsou tvarovány do spirál nebo meandrů. Měly by být z jednoho potrubního úseku a - kvůli tlakovým ztrátám - ne delší než 150 m. Na 1 m2 je položeno průměrně 5-6 m topného potrubí.

Jaké trubky zvolit pro podlahové vytápění>

V tzv. okrajových zónách (u obvodových stěn, pod okny) lze trubky pokládat hustěji (každých 10 cm). Je to způsob, jak poskytnout více tepla a zmírnit pocit chladu v blízkosti studených povrchů oken a vnějších stěn.

Způsob, jak zintenzivnit ohřev okrajových zón, může být také položení potrubí do meandru ze strany vnější přepážky.

V koupelně pod vanou, sprchovou vaničkou a stojatou záchodovou mísou a v kuchyni pod stojacími skříňkami by podlahové topení nemělo být položeno vůbec. V ložnicích se vyplatí vyhnout se trvale vestavěným skříním.

Odolná podlahová deska pro vytápění

Anhydritové potěry, silnovrstvé cementové samonivelační stěrky a cementové potěry se zvýšenou pružností jsou vhodné pro pokládku na vytápěné podklady.

Vrstva cementového potěru pokrývajícího systém podlahového vytápění by neměla být menší než 60-70 mm, z toho 50 mm musí být nad potrubím. V případě anhydritové m alty stačí 35 mm.

Špatně položený cementový podklad lze vyrovnat samonivelačním potěrem. Potěr pro vyrovnání podbití musí být - stejně jako podsyp samotný - vhodný pro použití na vytápěný podklad.

Teplota přívodní vody podlahového vytápění: jak ji snížit>

Vytápění lze zapnout nejdříve po třech týdnech, během kterých dojde k tzv. kořenění základu. Po něm musí následovat fáze ohřevu spočívající v postupném zvyšování teploty vody zásobující soustavu a následně jejím pomalém snižování.

Kategorie:

Rekonstrukce